Nevím, jestli na to existují statistiky a jsem příliš líný, abych je hledal, ale počítám, že každý druhý nebo třetí hollywoodský herec, který se proslaví a udělá si jméno, si chce vyzkoušet režii. Obvykle to skončí jedním dvěma průměrnými snímky a návratem k původní profesi. Když se to někomu doopravdy povede, jako třeba Eastwoodovi, Redfordovi nebo Affleckovi, jde spíš o výjimku. John Krasinski si to taky chtěl vyzkoušet a ve dvou dílech hororového Tichého místa ukázal, že talent a potenciál určitě má, jenže děsit diváky potřetí ho už nelákalo, a tak se rozhodl razantně změnit žánr a podle vlastního scénáře natočil rodinnou podívanou Imaginární přátelé. A já si myslím, že to nebylo úplně nutné. 

Dvanáctiletá Bea, které před lety zemřela maminka, teď bydlí s babičkou, protože jejího tatínka čeká náročná operace. Nemá z toho dobrý pocit, takže po počátečním šoku celkem uvítá, že dovede vidět bývalé imaginární kamarády ostatních dětí. Takové ty jednorožce a mluvící plyšáky, které měl skoro každý z nás, když byl prcek. Ti zůstali opuštění, a tak se Bea spolu s podivínským sousedem Calem, jenž je vidí také, rozhodne postarat se o ně a najít jim nové kámoše, nebo ty staré, protože ti je možná budou potřebovat i v dospělosti. Vypadá to tak, že celkem šikovná Cailey Fleming a lehce creepy Ryan Reynolds běhají po New Yorku s divnými potvůrkami za zády a občas dělají legraci, nebo dojímají. No a to je tak nějak všechno. 

Imaginární přátelé: FOTOGALERIE

Problém Imaginárních přátel tkví v tom, že stojí na fajn nápadu, který ale Krasinski jako scenárista a režisér nedovede rozpracovat do ničeho zajímavého. Jakmile jsou karty na stole a víme, co Bea vidí a umí a co je potřeba udělat, tak se to dělá. A občas se to proloží nějakou srandou nebo smutkem. Už u trailerů jste mohli mít pocit, že po Tichém místu se režisér vrhl na hranou pixarovku a on si to očividně myslí také, protože vizuálně i stylově Imaginární přátelé opravdu hodně připomínají Příšerky s. r. o. a spoustu dalších animovaných pecek. Až to občas vpadá, že Krasinski byl na návštěvě v Pixaru, našel nějakou bednu, kam lidi hází nápady, z nichž by mohlo něco být, a když se ostatní nedívali, čmajznul odtud jeden papír se zápletkou a natočil podle ní film. Jenže trochu mizerný. 

Jeho novinka rozhodně zaujme samotnými potvůrkami, příšerkami a bytůstkami, u kterých se tvůrci vyřádili. Sympatický chlupáč Modrous vypadá možná až příliš jako příšerkovský Sully, jen se chová jako větší nekňuba, a po plátně se prohánějí srandovně namalovaní humanoidní motýlci, stárnoucí plyšoví medvědi, chodící kostky ledu, mluvící slunečnice nebo superhrdinští psi. Pochvalu si zaslouží snaha pojmout všechny tyhle hrdiny vizuálně odlišně, takže všichni dovedou na první pohled zaujmout, jenže jejich hlavním a nakonec možná jediným úkolem je chovat se roztomile. To je všechno. A na roztomilosti a banální okoukané zápletce se celovečerní film úplně postavit nedá. 

Imaginární přátelé jakoby se spokojili s tím, že budou něco jako hraná pixarovka a o nic dalšího se nepokusí. Takže i když je tu těch potvůrek hodně, málokterá zaujme a i ty hlavní dvě – Modrous a jeho květinová kámoška Kvítko, se ukáží být naprosto plochými a nudnými charaktery, které se ve snaze bavit jen opakují. Hlasitým smrkáním, popíjením čaje nebo tradičně prověřeným padáním a legračním vykukováním zpoza stěny. Krasinski navíc se svými hrdiny – lidskými i animovanými – reálně nic zajímavého nedělá a víc než o humor nebo legraci se pokouší o ono dojímání a to mnohdy tak moc, až to začne být otravné. V kině s námi na projekci sedělo několik dětí a ty se smály, když někdo o něco zakopl (to padání fakt funguje), ale jinak se víceméně nudily. 

Krasinski jakoby se pokoušel vyprávět pohádku s poučením o tom, že člověk by se neměl hnát do toho, aby vyrostl a že kamarádi jsou důležití, i když jsou imaginární. Ale na tyhle myšlenky se upnul až přespříliš a výsledek vypadá jako film, který by si rodiče přáli pustit svým dětem, aby je obohatil správnými hodnotami a oni ze sebe mohli mít pocit, že prckové nestrávili dvě hodiny u voloviny. A že se nebudou extra bavit, není až tak podstatné. 

Přehrajte si trailer Celek jednoduše není zábavný, originální ani audiovizuálně bůhvíjak atraktivní. Samozřejmě existuje jistá šance, že za to může i fakt, že si v českém dabingu nemůžeme užít George Clooneyho, Matta Damona, Stevea Carrela, Emily Blunt, Sama Rockwella nebo Brada Pitta, nepočítám však, že by hvězdné hlasy nějak zásadně dokázaly pozměnit fakt, že Imaginární přátelé jsou banální nuda. Taková, která raději šíří hodnoty, než aby bavila. A to fakt není dobře. Přežít se to dá vcelku bez problémů, ale rodinných nebo dětských filmů se v českých kinech objevuje dost na to, abyste zrovna tenhle mohli s čistým svědomím minout.