Jim Carrey v posledních letech moc neboduje. Nad jeho komediemi už diváci nejásají tolik jako kdysi, pořádné dramatické role se zrovna nehrnou a skončit u dabování fajn animáků není pro slavného komika úplně nejsvětlejší budoucnost. Čekání na roli, která by Carreyho nechala pořádně vyblbnout a vyždímala i jeho nezpochybnitelné herecké schopnosti, však končí s příchodem I Love You Phillip Morris. Nechci říkat, že je gumový Jim zpět, jen se mu bohatě vyplatila sázka na odvážnou roli, ve které zase jednou baví i dojímá způsobem, jaký naposledy uplatňoval kolem přelomu století. Samozřejmě s tou jednou věčně svítící výjimkou.

I Love You Phillip Morris se totiž jakožto nezávislá evropská dramedy vydává do málo prozkoumaných filmařských končin, kde se klasický příběh o mazaném podvodníčkovi mísí s homosexuálně laděnou love story bez obalu. To znamená, že se pravidelně mluví o orálním sexu, občas se vytáhne i nějaká ta nepříliš explicitní pánská soulož a kolem léta jeden drsný fór za druhým, aby si diváčtí puritáni měli v kině u čeho zakrývat oči i uši. A Jim Carrey podvádí pojišťovny, utíká z vězení a vůbec provádí další pitomosti, jen aby mohl být se svou pravou láskou, blonďatým stydlínem v podání Ewana McGregora. Ujetá „teplá“ komedie se silnou romantickou linkou? Ano, přesně o tom tady mluvím.

Zapomeňte na homosexuální páry, které bývají ve filmech jen na okrasu a pobavení kvůli své jinakosti. Ve Phillipu Morrisovi se jde na věc jinak. Upřímněji, opravdověji, přesto ale pořád zábavně. Na obvyklou těžbu ze zesměšňování stereotypů se tentokrát hraje až ve druhé řadě, v prvé jede klasické vrstvení gagů v komedii o dobývání toho pravého srdce, která akorát navenek provokuje svou jinakostí. Ta však pouze přináší podloží pro trefné poznámky a postřehy, které příběhu dodávají šťávu, a zbytek v podstatě staromilským způsobem obstarává řádící herecké duo, jemuž budete krom přisprostlých slovních výměn bez problému věřit i láskyplnější momenty.

Ve výsledku tak v kině dostanete vydařenou žánrovku, v níž Ewan McGregor podává jeden z nejmilejších výkonů svojí kariéry (heterosexuála už mu asi nikdo nikdy neuvěří...), a kazí ji vlastně jen to, že jsou její komediální části tak dobré, že zastiňují ty vztahové. Člověk totiž vždycky raději sleduje Jima Carreyho, kterak novému bažantovi vysvětluje pravidla pobytu ve vězení (nepřekvapivě to zahrnuje hodně slastných chvilek s novými kamarády), a jakmile se tedy přepne do klidnější polohy, člověk si to polevení našlapaného komediálního tempa bolestivě uvědomí. Ústřední vztah a sdělení filmu tím přesto netrpí, a jestli hledáte vydařenou netradiční romanci, která je i po čertech vtipná, I Love You Phillip Morris je tou správnou volbou.

P.S. Film je natočen podle skutečných událostí, ale důrazně nedoporučuji po nich pátrat. Člověka to logicky připraví o pár zásadních překvapení.