Martin Kotík má za sebou několik nepříliš vydařených komedií, z nichž nejvýraznější byla Pánská jízda z roku 2004, kterou si už snad ani nepamatujete. Posledních osm let strávil ve společnosti Spejbla a Hurvínka, když se snažil dostat jejich dobrodružství do kin. A konečně jsme se dočkali, dokonce rovnou ve 3D (pokud to někoho nadchne). Velkorysý rozpočet zhruba šesti a půl milionu eur si vyžádal i spolupráci dalších čtyř zemí v čele s Německem. Povedl se Hurvínkův rozmáchlý vstup na filmová plátna?

Koprodukce si vybrala nemalou daň v podobě druhé režisérky a hned kvarteta scenáristů, což je pohříchu dost znát. Během stopáže se velmi často mění tempo; po povedeném úvodu přijde trochu nudné představení ústřední dvojice a nevyváženost jednotlivých scén si pohrává s divákovou pozorností. Jako kdyby se tvůrci po pár minutách střídali a o aktuálním dění vždy rozhodoval jiný z nich. Akční závěr tohle kolísání ale naštěstí trochu sjednotí.

Příběhově se jedná o novinku, která je vlastně docela zamotaná. Spejblovo muzeum chce prohnaný starosta zbourat, což začne vadit i Hurvínkovi ve chvíli, kdy v něm objeví kouzelné loutky. Hlavním padouchem však není nenasytný byrokrat, nýbrž mocný loutkář Bastor, kterého se po mnoha letech podaří omylem probudit - a začnou se dít věci.

Oproti klasickému pojetí těchto příběhů, jež spočívá na dialozích, je pro dětské diváky připravena přece jen vizuálně atraktivnější a pro filmové plátno vhodnější forma. Pohádkové postavičky létají a poskakují všude kolem nezbedného (a počítačové hry pařícího) Hurvínka i vyděšeného Spejbla. Ať se nám to líbí, nebo ne, takhle prostě vypadá posun klasiky do 21. století. Základním principem je však stále rozjímání nad vztahem otce a syna, což je naštěstí i v tom všem zmatku dostatečně znát.

Rozhodně potěší dabing, kterého se účastnily hlasy, jež známe už několik desítek let. Spejbla i Hurvínka tak mluví Martin Klásek a Máničku a paní Kateřinu před svou letošní smrtí ještě stačila nadabovat ústřední postava hurvínkovského univerza posledních dekád, sama Helena Štáchová. Díky známým hlasům se rychleji zvyká na novou formu, čemuž napomáhá i nezaměnitelná dikce. Takže poslechově bude divák znalý tématu hned doma, s vizuálem je to složitější. Nerealistické proporce loutek jsou stále zachovány, ovšem komu se nelíbil takový Kozí příběh, bude mít problém i tady; stylizace je poměrně výrazná, a jakkoli je chvályhodné, že se Hurvínek nesnaží jít cestou standardně barevné pixarovské animace, grafika určitě neuchvátí každého.

Pro staromilce děsivá představa, totiž převést klasicky divadelní Spejbla a Hurvínka do mnohem dynamičtější a rozháranější filmové podoby, nedopadla nikterak odporně. Medvědí službu proto téhle téměř sto let staré tuzemské značce nedělá, a kdyby ji tenhle film dnešním dětem přiblížil, bylo by to jedině dobře. Jako průměrný animák, který v záplavě často bezpohlavní zámořské konkurence vynikne jinakostí, však Hurvínek s přimhouřením obou očí rozhodně poslouží.