Předem chci říct, že ačkoliv jsem i já načetl svůj podíl Čtyřlístku, rozhodně nemám na zdi plakát s Fifinkou nebo ve skříni hrnek s Bobíkem. A i kdybych nějaký starý zašlý sešit vyhrabal, na Aukru by neměl valnou cenu (na rozdíl od mojí sbírky Komet). Přesto mi nápad adaptovat Čtyřlístek celkem imponoval, tedy hned poté, co se rozhodlo, že bude animovaný a nikoliv hraný. Zběsilou produkci a všechny ukázky jsem raději přešel se zakrytýma očima a moudrý jsem nakonec nebyl ani z recenzí kolegů. Nicméně do kina jsem nevyrazil z vlastní zvědavosti, jako obvykle jsem si vytáhnul nejkratší sirku. A nakonec jsem za to celkem rád.

Naši hrdinové ze Čtyřlístku - Myšpulín, Bobík, Pinďa a Fifinka - vstávají do dalšího krásného dne ve Třeskoprskách. V domě jim ale přistál Kámen mudrců. Ještě o tom nevědí, dokonce o tom neví ani císař Rudolf II., který výrobou magického artefaktu pověřil magistra Kellyho. Protože má scénář víc logických lapsů než Prometheus, není zcela jasné, jestli Kámen vyrobil naprostým omylem Myšpulín ve svém degenerátoru hmoty, nebo za jeho vznikem opravdu Kelly (který je ovšem celý film považován za šejdíře). Po vzoru černé hmoty z Promethea kámen umí nejen pozlatit předměty, ale také měnit přítulného lva v obří ptákošelmu, umožňuje cestování v čase, oživování mrtvých (a opak, pokud je od něj oddělen antikámen).

Je v tom velký bordel a dokonce ani záporáci většinu času neví, co vlastně mají nebo nemají v ruce. Proto se Čtyřlístek drolí na pouhý sled scének a skečů, které těkají z lokace do lokace, což je bolestivé zejména během první půlky, kdy hrdinové mají celou dobu řešení doslova za zadkem. Okamžiky bezcílného pobíhání pak zbrkle střídají na první pohled nelogická, ale nakonec zázrakem funkční řešení.

Je tu největší útok mléčných výrobků od dob Ať žijí duchové!Zápletku zkrátka někdo přepisoval tak dlouho, že občas působí až dadaisticky, což vede k tomu, že některé úmyslně absurdní gagy (především chování policistů) uvedou diváka oprávněně v nejistotu, zda tohle ještě autoři myslí vážně. Tím spíš, když policisté jsou jednou z mála institucí, která (snad!) nepředstavuje okatý product placement. Všechno ostatní je tvrdým sponzoringem a asi největším útokem mléčných výrobků od dob Ať žijí duchové! Kocour Pribiňáček tu má dokonce několik vět dialogů, během nichž bombarduje hrdiny smetanovými dobrotami. Pak tu máme ještě hračkářství, dětské šampaňské nebo Českou poštu. Ano, někdo musel animátorům ty přesčasy zaplatit, ale kompletně animované prostředí samozřejmě svádí k tomu renderovat výrobky co nejblíže ke kameře, nebo jim nedejbože propůjčit hlas. A producenti se toho nelekli a dojí to na maximum.

Je to znásilňování nevinných dětských duší? Pravděpodobně ano. Ale morální pohoršení stranou, podobně hrbolatý product placement najdeme i v hraných filmech a seriálech. U nás se s ním prostě neumí moc pracovat. Zápletka ale řeší mnohem závažnější problémy, takže je trochu nefér dělat z reklamního přetlaku největší slabinu celovečerního Čtyřlístku. Tou je hloupě poskládaný scénář, který ale statečně drží nad vodou sympatické postavy. Ústřední kvarteto, ale i vedlejší postavy jako císař Rudolf II. a jeho sympatický lví kamarád (který se chová spíš jako zvídavý labrador), jsou přesně takoví, jak byste po zkušenostech s tištěnou verzí očekávali. A kreslená 3D animace i solidní dabing jim dodávají na síle, nikoliv naopak. Zmínit musím i vskutku epickou hudbu Ondřeje Soukupa, která několika scénám připisuje až hollywoodské kvality. Jestli vyjde soundtrack, rozhodně si ho poříďte. Fuka to přirovnal k mladému Elfmanovi- a já můžu jen podepsat.


Přehrajte si trailer Takže i když v závěru nabírá scenáristická pumelenice apokalyptických rozměrů, tím spíš, že do neustálého přeskakování mezi středověkem a modernou, se připlete ještě trio lupičů, nemohl jsem si pomoct a bavil jsem se podobně jako děcka ve zbytku sálu. Filmový Čtyřlístek by mohl být skvělým odrazovým můstkem k delší sérii nebo televizním večerníčkům (na jejich formát je ale tahle produkce asi moc nákladná). Stačilo by, aby se scenáristé nesnažili tak široce rozkročit a dali větší průchod typickým charakterovým rysům čtveřice postav (vážně bych chtěl vidět Pinďu nejen jako strašpytla, co neustále skáče někomu na záda), a měli bychom vývozní artikl, za který se nemusíme stydět. Vizuálně je to sice nějakých dvacet let za Pixarem, ale má to duši a v rámci možností je to roztomilé. Ve srovnání s obludným a buransky rozjíveným Kozím příběhem je to náplast na šrámy, které česká animace v posledních letech utržila. Obávám se, že očekávat kromě náplasti i pohlazení už by asi bylo trochu moc, ale hlavu vzhůru, není to ani bolestivá facka.