Autor: Howard Shore
Stopáž: 1:44:55
K nepřeslechnutí: My Dear Frodo, A Thunder Battle, A Good Omen

Ve své době představoval Pán Prstenů vrchol filmové hudby – melodicky bohatý soundtrack a důmyslná pocta dílu Carla Orffa či Richarda Wagnera. Dílo, které bravurně pojí filmové obrazy a zároveň funguje i nezávisle na nich. Ani další dva díly rozsáhlého opusu nepozbyly nic na kvalitě. Howard Shore dokázal silné leitmotivy smysluplně rozvíjet, aniž by podlehl svodům rutiny a zlovolně se opakoval. Mít ve sbírce kompletní trilogii má beze vší pochybnosti smysl, Pán prstenů je zkrátka vrcholným dílem žánru, navíc se vymyká všemu, co do té doby poněkud „nestandardní“ skladatel zkomponoval.

Zajímavé, že nic z výše uvedeného se Hobita de-facto netýká. Asi není radno mít přehnaná očekávání, ale v tomto případě zkrátka nešlo nepodlehnout. O to více překvapí výsledek, který nabídne snad jen okázalou prázdnotu a bezmála dvouhodinovou vatu. Po fantastickém úvodu a příslibu nových hudebních obzorů (My Dear Frodo), dochází k radikálnímu propadu, veškerá energie a životodárná síla spočívá ve zbabělém opakování melodií a postupů z Pána prstenů. Logika filmu to samozřejmě vítá a umožňuje, posluchačovo rozhořčení je i přesto nabíledni. Ambiciózní vydavatelství se navíc rozhodlo pro neužitečnou dvou diskovou verzi soundtracku v celkové délce sto pěti minut, což ve výsledku jen prohlubuje celkovou deziluzi.

Skvělé na soundtracku Pána prstenů je především způsob, jakým je sestaven a pozvolna gradován. Působí celistvým dojmem, střídání tichých, eterických pasáží s temným a hlasitým doprovodem působí přirozeně a ladně. Škála pocitů je pestrá a posluchač nevnímá jen konkrétní skladby a melodie, nýbrž celiství hudební příběh. Hobit oproti tomu působí nahodilým dojmem, s převahou dramatických pasáží, kterým naneštěstí chybí ona vzletnost originálu. Marně čekat klíčové okamžiky, kdy ustane zvuk majestátního orchestru a zazní prostý zpěv či minimalismus v podobě sólových nástrojů – viz. skladba Forth Eorlingas či Isengard Unleashed (Pán prstenů: Dvě věže) atd.

Stále však hovoříme o precizním hollywoodském řemesle, jenže od projektu takových ambicí a rozměrů by fanoušek dozajista čekal daleko víc. Vrcholem mých „heretických názorů“ je pomyšlení na to, že Shoreův soundtrack je proto jen o čekání na půvabnou skladbu A Good Omen, která neúnosně dlouhé album prakticky uzavírá. Nedávno recenzovaný Atlas mraků, zbavený laciné pompy a „nepříčetnosti“, co se sborového zpěvu týče, je mi mnohem sympatičtější. Nekritičtí fanoušci Tolkienova díla však budou bezesporu spokojeni, jelikož hudební DNA Hobita a Pána prstenů je v mnoha ohledech takřka identické. Howard Shore vsadil mnohé na řemeslnou machu a takříkajíc „na povel“ zkomponoval poněkud chladný, apatický doprovod - místy dokonce jedna ku jedné totožný se starším Letcem, jen v humornější podobě a bez zvuku kastanět (The Adventure Begins).  Rutina je zkrátka prevít.

PS: Nově vydaná speciální edice soundtracku v délce více jak dvou hodin bude vskutku jen pro sklaní fanoušky.

Seznam skladeb:

CD1
01. My Dear Frodo (8:04)
02. Old Friends (4:29)
03. An Unexpected Party (3:52)
04. Axe or Sword? (5:57)
05. Misty Mountains performed by Richard Armitage and The Dwarf Cast (1:42)
06. The Adventure Begins (2:04)
07. The World is Ahead (2:19)
08. An Ancient Enemy(4:58)
09. Radagast the Brown (4:54)
10. Roast Mutton (4:02)
11. A Troll-hoard (2:38)
12. The Hill of Sorcery (3:50)
13. Warg-scouts (3:02)

CD2
01. The Hidden Valley (3:50)
02. Moon Runes (3:20)
03. The Defiler (1:13)
04. The White Council (7:19)
05. Over Hill (3:43)
06. A Thunder Battle (3:55)
07. Under Hill (1:55)
08. Riddles in the Dark (5:21)
09. Brass Buttons (7:37)
10. Out of the Frying-Pan (5:54)
11. A Good Omen (5:46)
12. Song of the Lonely Mountain (4:09)
13. Dreaming of Bag End (1:49)