Tak je to za námi. Pokud se Christopher Tolkien nezblázní a neprodá filmová práva na Silmarillion (jakože to vážně nehrozí), Peter Jackson už nikdy nenatočí nic ze Středozemě. Když se novozélandský filmař v roce 1995 rozhodnul, že Jurský park vypadá skvěle a že by s podobnými efekty mohl oživit příběhy od Tolkiena, kdekdo ho měl za blázna. O dvacet let později ale nikdo nepochybuje o tom, že se vydal správnou cestou. I když druhá polovina jeho výpravy nebyla zas ta oslnivá.

Ano, řeč je o Hobitovi, jehož třetí díl k nám konečně dorazil ve finální podobě. Jak bývá zvykem, kinoverze byla plná kompromisů, které byly tentokrát bolestivější než obvykle. Sami herci se kině divili, kam se poděla ta či ona scéna. A jak vysvětlují desetihodinové bonusy rozšířené verze, jejich rozčarování bylo oprávněné.

Třetí Hobit se totiž jednoduše nestíhal. Guillermo Del Toro si užil rok a půl preprodukce celé trilogie a následně projekt opustil, takže musel Peter Jackson rychle zaujmout jeho místo. To znamenalo vyhodit valnou většinu nachystaných věcí a začít téměř od nuly, přičemž se muselo v nejbližších měsících začít natáčet, aby se stihla premiéra Neočekávané cesty. Tenhle spěch se zásadně podepsal na všech třech filmech. Nejvíc ho ale jde pocítit u Bitvy pěti armád, u které se muselo přistoupit k několika zásadním ústupkům.

Nejviditelnější to je u velké scény s trpasličím vozem. Weta vůz ho postavila, herci si ho děsně užili, trikaři na něm dřeli několik měsíců, do kinoverze se ale nedostal. Proč? Přestože ho Jackson vymyslel jako jednu ze stěžejních akčních sekvencí, ve finále se jednoduše musel rozhodnout, kterým scénám se stihnou dokončit triky a kterým ne. A tak porcovanou s vozem sesekával tak dlouho, až se ji prostě rozhodl vyhodit celou.

Podobné zásahy obvykle přicházejí z tvůrčích důvodů, Bitvu pěti armád ale poškodily vyloženě ty časové. Pamatujete si příchod trpaslíků, po kterém se vynořili skřeti, a tak se Dáinova armáda spojila s tou Thranduilovou a šly jim nařezat? Původně byla celá situace vyhrocenější a trpasličí a elfí armáda se celkem drsně pobily. Proč jsme tuhle zásadní potyčku neviděli v kinoverzi? Opět platí, že nebyl čas na její dokončení, takže se ubralo na dramatičnosti v zájmu toho, aby se vůbec mohl dodat hotový film.

Nedostatek času někdy samozřejmě vede k větší kreativitě, což platí pro asi nejlepší scénu filmu - Bilbovo a Gandalfovo pobitevní posezení. Proč je celé beze slov? Protože šlo o poslední den natáčení s Ianem McKellenem, všichni byli unavení a nikdo nechtěl točit dlouhou debatu. Přistoupilo se tedy k tichému kompromisu a voila, kouzlo Středozemě jede na plné obrátky. Většina filmu ale takové štěstí neměla. A tak jsme tehdy dostali jen lehce nadprůměrnou fantasy, která těžila hlavně z toho, že mohla konečně uzavřít příběhy všech postav.

Jaká je situace nyní, téměř o rok později? Smutná práva zní, že pokud vás třetí Hobit tak tak bavil v kině, o 20 minut delší verze vás ke hvězdám nevystřelí. Zatímco rozšířené sestřihy Pána prstenů obsahují scény, bez kterých už si tyhle klasiky nejde moc představit (a třeba první Hobit byl ve druhém sestřihu také lepší), Bitva pěti armád zůstává stejnými fajn omalovánkami s minimem napětí. Jistě, do filmu přibyla hlavně kupa zábavného násilí, takže se usekávají hlavy jako na běžícím páse a obří monstra důkladněji devastují nebohé pěšáky. Jenže ani tučnější bitevní zážitek nespasí fakt, že vám na nikom zásadně nezáleží a že to celé funguje o úroveň hůř než legendární výprava s Frodem.

Pořád tu máme utlumeného Bilba, celkem nesympatického Thorina, matného Barda a houfy jedniček a nul, nad kterými většinou jen mávnete rukou. Pochopitelně je mi jasné, že se tak epický střet musel podepřít trikovými orgiemi. Bitva pěti armád ale má ve své první polovině málo osobních momentů a nosných podzápletek na to, aby vás zařezala do sedačky a přinutila bát se o každou důležitější postavu. Finále přitom na oběti (stejně jako kniha) vůbec není skoupé a docela výsledný dojem zvedá. Jenže co naplat, když jste k hrdinům něco cítili naposledy v prvním díle.

Pořád je to tedy dost zklamání. Všechny ty velkolepé triky a výpravné scenérie holt nezakryjí fakt, že si Jackson moc nevěděl rady se scénářem, a když na natáčení vidíte, jak se ty nejdůležitější momenty filmu často vyimprovizovaly až na place (celá finální bitva se mimochodem dělala až rok po všem ostatním v rámci dotáček, protože se v regulérním čas vůbec nestihla připravit!), nejde se zbavit pocitu, že Jackson pořád jen dobíhal rozjetý vlak. Je to smutná realita, který přizabila potenciálně excelentní fantasy. Hollywood je ale Hollywood a stihnout datum premiéry je dnes důležitější než dodat prvotřídní produkt, na což třetí Hobit doplatil výrazněji než kterýkoliv blockbuster z poslední doby. Koukat se na něj sice dá i tak a určitě má spoustu zábavných nebo alespoň zajímavých momentů (Bílá rada vs. Sauron!). Pořád je ale škoda, že nedopadl daleko lépe. (7/10)

S filmem se tudíž na Blu-rayi žádné zázraky nedějí, to ale neznamená, že byste neměli přemýšlet o jeho koupi. Jako tradičně se totiž vyprodukovalo deset hodin (plně otitulkovaných) bonusů, které jsou totální zákulisní špičkou. Že je to občas docela smutné pokoukání? To samozřejmě, člověk ale musí ocenit upřímné jednání a fakt, že se o těch největších průšvizích otevření mluví. Což je něco, co nás třeba na blůčku Fantastické čtyřky stoprocentně nečeká.

V první řadě pochopitelně dostanete disk s filmem, který má stejně vzorný audiovizuál jako minule (= někdy je super a někdy vypadá dost nuzně, ale to je vina Jacksonovy mdlé stylizace). Hlavním chodem jsou nicméně dva disky s bonusy, přičemž se na každý z nich vešla pětihodinová výprava za kulisy. Nejdřív se jako tradičně mapuje samotné natáčení, které je plné zábavných situací, hereckého i filmařského odhodlání a neuvěřitelných příběhů. No a vzápětí dostanete ještě hutnou dávku informací o postavách, místech a postprodukci, u které budou tolkienologové opět slintat.

Hodně ze samotného natáčení už jsem prozradil výše. Když se šlo ráno na plac, často tam ještě byla noční směna, která natírala kulisy. A jakmile se dotočilo, musely se rovnou strhnout, aby se na jejich místě postavily nové. Jacksonovi i jeho armádě pomocníků patří obří obdiv za to, že takhle zvládli pracovat, a bonusy vás opět zatáhnou mezi bandu sympatických dříčů, se kterými je vyloženě radost trávit čas. Kaskadéři, výtvarníci, zvukaři... ti všichni na Hobitovi očividně nechali ruce a rozhodně si zaslouží pár hodin vašeho času, protože se jedná o jasné špičky v oboru.

Všechno, co se pro Hobita postavilo nebo nakreslilo by z fleku mohlo do muzea. Jackson ho mimochodem někdy otevře, protože spoustu věcí schraňuje ve skladech jako z Dobyvatelů ztracené archy, zatím se tím ale můžete kochat jen v bonusech. Vidět všechno to piplání je i po šesté fascinující a znovu vás to přesvědčí o tom, že na Novém Zélandu jedou na maximum. Takže samozřejmě zabolí, že většinu téhle práce neocení řadoví diváci, jejichž pozornost zaměstnávají úplně jiné věci.

Všechno řečené potom platí i pro druhý disk, ve kterém se vlastně řeší všechno mimo samotného řádění na place. Ke slovu se tu dostanou třeba stěžejní kreslíři Alan Lee a John Howe, skotský komik Billy Connolly (trpaličí král Dáin) a hlavně Tolkienovští vědci, kteří Hobita zasazují do širšího literárního kontextu, takže se jedná o nesmírně zajímavou procházku historií fantasy. Připočtěte si k tomu tuny nádherných grafických návrhů a ve finále i pár postranních projektů (video pro Ain't It Cool News, šílený trpasličí videoklip, rozlučka se zesnulým kameramanem Andrewem Lesniem...), a dostanete jako vždy fenomenální bonusovou nadílku, která v detailnosti a tvůrčím nadšení jednoduše nemá konkurenci.

Už je to klišé, ale hobití bonusy vám dají mnohem víc než samotný Hobit. Takže se k nim nějak koukejte dostat, protože si veškeré piplání, které do filmu šlo, zaslouží co nejvíc pozornosti. A podívat se na film bohužel vážně nestačí.

Obraz: 2,40:1 1080p (MPEG-4 AVC)
Zvuk: DTS-HD MA 7.1 - anglicky, DD 5.1 česky
Titulky: české
Datum vydání: 18.11.2015
Cena: 538,- (5 DVD), 798,- (3 BD), 1078,- (2x3D BD + 3 BD), 2248,- (2x3D BD + 3 BD + soška)

Za zapůjčení disků na recenzi děkujeme společnosti Filmgame.