Tony Gilroy rozhodně není pro filmové fanoušky neznámé jméno. V Hollywoodu se etabloval jako scenárista, když napsal Armageddon, Ďáblova advokáta a především přivedl na plátna Jasona Bourna. Posledních pár let se navíc s úspěchem věnuje i režii. Jeho debutový Michael Calyton byl nominovaný na sedm Oscarů a jednoho dostal, sám natočil bouronovský spin-off s Jeremym Rennerem Bournův odkaz a navíc se šeptá, že u Rogue One: Star Wars Story pomáhal nejen se scénářem, ale u přetáček se postavil i za kameru. Zkrátka toho má na kontě docela dost, jeho novinka Beirut naneštěstí zůstala trošku pod radarem. Byla by ovšem škoda ji minout. 

Beirut: FOTOGALERIE

Děj se odehrává v roce 1982 v Libanonu, kam po deseti letech přijíždí bývalý diplomat Mason Skiles. V sedmdesátých letech tu přišel o manželku i o iluze a od té doby víceméně jen chlastá. Teď ho ale CIA požádala, aby se vrátil a pomohl vyjednat propuštění svého kamaráda a bývalého kolegy, jenž padl do rukou teroristů. V Beirutu se toho však hodně změnilo. Mason opouštěl město plné radosti, západního smýšlení a svobody. Teď přijel do pekla. Lidé se tu popravují přímo na ulici, o moc tu bojuje hned několik nebezpečných organizací i tajných služeb a dříve honosné bulváry jsou rozbombardované a zničené. Mason navíc brzy zjišťuje, že s únoscem má společného víc, než si myslel a že zorientovat se ve světě tajných služeb a politiků, kteří řeší především vlastní zájmy, nebude vůbec snadné. Vyjednat propuštění jednoho agenta se tak zdá být čím dál tím méně pravděpodobné. A možná, že spoustě lidí to takhle i vyhovuje…

Než se do Beirutu pustíte, není od věci ujasnit si jednu věc. Tony Gilroy a režisérský veterán Brad Anderson, který dělal třeba Mechanika nebo Tísňovou linku, se pokusili natočit realistický politický a špionážní thriller. Akce je tu minimum, hlavní hrdina je inteligentní i chybující a především se nechová jako James Bond nebo Jack Ryan. Všichni zúčastnění tu vědí, že jediný přešlap znamená smrt jich samotných nebo uneseného, ale taky možnou destabilizaci celého Libanonu a začátek regulérní války. Spíš než na zbraně se tu tedy spoléhá na slova. Dialogové přestřelky jsou ovšem super a jakmile člověk přistoupí na fakt, že kulky tady létají spíš výjimečně, zjistí, že i navzdory tomu může být Beirut dost napínavá podívaná. 

Může za to především Jon Hamm v hlavní roli. Dokážu si představit, že s větším rozpočtem a ambicemi by tvůrci zkusili oslovit někoho, jako je George Clooney, Hamm ale odvádí prvotřídní práci. Ať už se tváří jako mladý sebevědomý politik, zlomený alkoholik nebo zoufalec, který se pokouší vzpomenout si na doby, kdy dovedl jednou větou zabránit přestřelce a smrti dvaceti lidí. Nebo ji vyvolat. Gilroy s Andersonem navíc umí vytěžit z vyjednávacích scén absolutní maximum a šponovat napětí tak, že vám to střílení asi ani nebude chybět. 

Je bohužel trochu škoda, že skutečně napínavý začne být Beirut až v polovině. Ne že by se první část nějak extra táhla, ale spíš než děj se tu řeší samotné město a politická situace, která je zatraceně komplikovaná a popravdě jsem se ve všech těch revolučních buňkách, vládních ministrech, amerických špiónech a izraelských agentech trošku ztrácel. Chápu, že je potřeba kvůli gradaci a fungujícímu napětí rozdat karty, než se s nimi začne pořádně hrát, přeci jenom by však bylo fajn, kdyby měl Beirut trošku větší odpich. 

Přehrajte si trailer Beirut je poctivý dialogový thriller spoléhající na zajímavého hrdinu, neokoukané prostředí a zápletku plnou zvratů, jaké v podobném filmu člověk tak trochu očekává, přesto pořád fungují skvěle. V žánru politických thrillerů nejde o nějaké výjimečné dílo, ale o dobře odvedenou práci od lidí, kteří přesně vědí, jak s žánrem pracovat a stoprocentně ovládají svoje řemeslo. Podle mě to není málo.