Daniel Radcliffe není a nejspíš ani nikdy nebude bůhvíjaký herec, ale je mi strašně sympatické, jak se svou kariérou nakládá. Samotnému mu je nejspíš jasné, že v očích diváků zůstane vždycky Harrym Potterem a chápe, že s tím nemá moc smysl bojovat. A tak si točí to, co ho baví. Malé filmy a často i dost střelené. A občas i hodně dobré. Do těch prvních dvou kategorií Guns Akimbo rozhodně patří. S tou třetí to už ovšem bude trošku složitější. 

Radcliffe si tu zahrál Milese, takového decentního losera, na kterého v práci řve šéf, nemá žádné kámoše, přítelkyně Nova mu dala kopačky a většinu volna tráví tím, že se opije a dělá si srandu z lidí na internetu. Jednou to však přežene. Žije totiž ve světě, kde tajemná organizace Skizm organizuje hodně zvrhlou show, v níž si jdou po krku ti nejšílenější zabijáci a Miles právě naštval jejího šéfa, jenž se rozhodl ho navštívit. O pár hodin později se bývalý kouzelník probouzí s pistolemi přidělanými hřebíky k rukám a informací, že musí zabít Nix, nejlepší vražedkyni Skizm. A když ne? Tak Nix zabije jeho. Milesovi se do toho samozřejmě ze začátku moc nechce, ale rychle mu docvakne, že jinou možnost nemá. A ke svému překvapení taky zjistí, že to zabíjení mu překvapivě docela jde. 

Guns Akimbo: FOTOGALERIE

Od začátku je víceméně jasné, že režisér a scenárista Jason Lei Howden chtěl natočit adrenalinovou šílenost plnou zvrhlého humoru a násilí. A jde tomu hodně naproti. Minimálně v samotných akčních scénách dovede přijít s neokoukanými nápady, dát jim pořádné tempo a nabídnout dost veselého násilí, aby se divák culil jako idiot. Hodně mu v tom pomáhá jak Radcliffe, který je sympaťák a překvapivě dobře zvládá i ty akční scény, tak i Samara Weaving. Neteř agenta Smithe se během pouhých několika filmů stala specialistkou na postavy cool holek, co se nebojí zasvinit se trochou krve a po Krvavé nevěstě, Babysitter nebo Mayhem září jako šílená řeznice i tady. A mě pořád v téhle poloze hrozně baví. 

Problém Guns Akimbo tkví ovšem v tom, že ačkoliv se na to celé dobře dívá a Howden zvládá režírovat velmi sebevědomě, pod tím krvavým a černohumorným pozlátkem už toho moc není. Samotný svět je sice vesele bizarní, ale popravdě ne moc zajímavý a jen těžko uvěřitelný (i když zrovna o to poslední asi tvůrcům moc nešlo). Potíž tkví spíš v tom, že krom Nix a Milese jsou všechny ostatní postavy strašně nezajímavé a bohužel dostávají i hodně prostoru. Hlavní zloduch je takový smutný postarší pán, co si asi prožívá krizi středního věku, a tak se rozhodl začít nosit madmaxovskou módu a žádný z jeho pohůnků není dost zábavný, i když se jmenuje třeba Fuckface. 

Když má být v Guns Akimbo akce, kouká se na to moc příjemně a člověk tomuhle malému filmu rád odpustí i občas slabší triky, protože nápadů je v bitkách a přestřelkách opravdu dost. Jakmile se však zpomalí, jde tempo skoro k nule. Zamrzí to i proto, že Howden měl dost nápadů a zkouší nabídnout pár potenciálně zajímavých zvratů, ale nedovede je odvyprávět tak, aby ve filmu fungovaly stejně dobře jako nejspíš před tím na papíře. A několik opravdu výtečných akčních scén  zkrátka nestačí na to, aby zakryly fakt, že Guns Akimbo je v některých momentech vlastně docela nuda.