Z letošní hororové produkce mě zaujalo snad jen Tiché místo a v nějakých ohledech Anihilace, jinak se jedná o tradiční bídu lekačkovitých proporcí. Na každý kousek snažící se vybřednout z bahna nudy se proto těším a náznaky originality cením víc než co jiného. Jedním z mála adeptů na naplnění těchto parametrů byly Ghost Stories, britská adaptace hororové divadelní hry, což už samo o sobě stojí za pozornost. Takže?

Britští umělci Jeremy Dyson a Andy Nyman si v podstatě poprvé vyzkoušeli seriózní práci s filmem, přestože druhý jmenovaný má alespoň herecké zkušenosti. Oba ale napsali i zrežírovali úspěšnou a trochu kontroverzní divadelní hru, a tak svou zjevně oblíbenou látku adaptovali i pro filmový svět. Na kolísavém tempu a některých vyloženě divadelních scénách je jejich celuloidové nováčkovství patrné, avšak zároveň se jedná o prvky, které jinak až příliš stereotypní hororový žánr příjemně ozvláštňují. Nejednou se daří opravdu vyděsit a postupem času atmosféra velmi sympaticky houstne. Potud tedy výhrady jen minimální.

Hodně zajímavé je i příběhové uchopení. Název budí dojem, že se dočkáme několika duchařských příběhů, s trochou štěstí slepených nějakým zbytečným rámcovým příběhem. Ale je to v podstatě naopak, rámec hraje klíčovou úlohu a jednotlivé epizodky se starají spíše o lekací prvky. Sledujeme profesora parapsychologie Goodmana (v podání samotného Nymana, stejně jako v divadelním originálu), kterak se snaží prošetřit několik zapeklitých případů s nadpřirozenými jevy. Postupem času se však do nich začne sám zaplétat a události začnou být hodně divné. Vyložený bizár poslední zhruba čtvrthodiny vygraduje v závěr, který pro někoho bude šokujícím twistem a pro někoho lacinou vykradačkou několika známých filmů, které raději nebudu zmiňovat ani mezi dole podobnými tituly, abych nic důležitého nepropálil. Ale každopádně vysvětlení dává docela smysl a osobně mi vůbec nevadilo.

Potěšilo mě, že v různých částech filmu dochází k budování napětí různými prostředky, a tak hororovost zdaleka nestojí jen na repetitivních lekačkách, nýbrž dokáže i překvapit. Nyman má svou roli zjevně najetou a Martin Freeman ve vedlejší úloze je zase jednou dostatečně charismatický. Režisérské duo navíc docela překvapivě vykazuje formální zdatnost, obohacenou neokoukanými prvky a britským akcentem. Navíc s lehkými záchvěvy černého humoru, což tenhle mix dělá ještě pikantnějším a nepředvídatelnějším. No, a to už by na solidní hororovou událost vlastně mohlo stačit, ne?