Dean Devlin dlouhé roky spolupracoval jako producent s Rolandem Emmerichem, asi největším režisérským esem na filmovou destrukci a katastrofy. Asi tedy nikoho nepřekvapí, že si jednoho dne řekl, že už toho stihl okoukat dost na to, aby si mohl dovolit zkusit něco natočit sám. A máme tu Geostorm, příběh o tom, co se stane, když se lidstvo rozhodne vybudovat síť satelitů, s nimiž se dá ovlivňovat počasí a někoho napadne využít je jako zbraň a rozpoutat na světě peklo. Ono to zní jako docela blbý nápad, ale pro tenhle žánr vlastně ideální a potenciálně i zajímavý, protože pustošit exotické Rio obřími sněhovými kroupami nebo likvidovat ledovou Antarktidu umělým sluncem může být celkem zajímavé. Není.

Geostorm: Globální nebezpečí: FOTOGALERIE

Devlin si totiž vzal celkem velké sousto a rozpadlo se mu to pod rukama. To jsme víceméně věděli už pár měsíců, když se několikrát přesouvalo datum premiéry, kašlalo se na kampaň (kašle se na ni pořád) a na poslední chvíli studio povolalo režiséra Dannyho Cannona, aby se pokusil zachránit, co půjde. Očekávat dobrý film bylo tedy naivní a dobrý film jsme nakonec ani nedostali, k totální katastrofě má však Geostorm taky docela daleko. Naneštěstí spíš než absolutní hovadina je to absolutní nuda a to ve výsledku naštve ještě víc.

Problém je, že Devlin se pokouší točit nejen katastrofický film, ale ještě do toho míchá sci-fi, detektivku a politický thriller. Nejmíň to drhne v tom prvním, protože i přes průměrné triky je docela sranda koukat se na to, jak gigantická tsunami ničí Dubaj nebo jak z nebe padají letadla, která zastihla uměle vyvolaná ledová bouře. Naneštěstí to není nikdy taková zábava, jako když tohle dělal právě Emmerich. Problém totiž tkví v tom, že nedostaneme jedinou zajímavou postavu. Jo, chápu, zní to absurdně, když si u podobného filmu stěžuju na nudné hrdiny, když ovšem není o koho se bát, nebo komu držet palce, tak je to jen přehlídka průměrné destrukce. Devlin by evidentně strašně moc chtěl být velkolepý a strašně neuměle se pokouší rozehrát epické dobrodružství na několika frontách. A vůbec mu to nejde.

Oteklý Gerard Butler srandovně běhající po vesmírné stanici obývané dementy, kteří musí počkat na jeho přílet, aby je napadlo podívat se na bezpečnostní kamery a zjistit, proč jim umřel kolega, se pokouší tvářit jak rebelský vědec, ale pořád je to Gerard Butler. I Steven Seagal jako kuchař byl svého času uvěřitelnější. A i když ve vesmíru na pár pokusů o akci (ve výsledku docela zmatenou, divoce sestříhanou a otravnou) dojde, největší hvězda filmu zůstává celou dobu tak trochu mimo dění. Na Zemi zase běhá jeho brácha Jim Sturgess, jehož ksicht doslova řve „Jake Gyllenhaal neměl zájem, tak jsem tady já“ a opět potvrzuje, že čím větší roli ve filmu má, tím slabší je výsledek. Nechci ho však zbytečně hanit, ono je dost unavující koukat se i na znuděného Garciu nebo Harrise, kteří jsou nuceni blábolit ty nejotřepanější dialogy a přehrávat pod dohledem režiséra, jenž evidentně neví, co si s herci počít. A nudí a nudí a nudí.

Geostorm se sice tváří jako velký katastrofický film, ale kvůli postavám, které většinu času prosedí daleko od míst, kde počasí ničí velkoměsta, nedovede vůbec strhnout. Obyčejně to celé vypadá tak, že se pět minut řeší naprosto nedůležité a nezajímavé věci a pak tvůrci střihnou na minutovou destrukci náhodně vybrané metropole a vám je úplně jedno, jestli to bude Rio de Janeiro, Hongkong nebo Lipník nad Bečvou. Nikde totiž není nikdo, o koho byste se měli bát a jehož osud by vás měl zajímat. A nepomůže ani fakt, že Geostorm absolutně chybí nadhled a patetické scény, které bývají u Baye nebo Emmericha úsměvné, ale funkční, tu působí vyloženě trapně.

Takže celkově z toho vylezl dost odfláknutý pokus o velkofilm s nefungujícími postavami, průměrným vizuálem, srandovně vážně se tvářícím příběhem a ne moc zajímavým ničením světa. Mohlo být hůř, ale když si znovu pustíte Armageddon, uděláte líp. Nebo 2012. Nebo Den poté. Nebo San Andreas. Nebo Drtivý dopad. Nebo Proroctví. Nebo asi cokoliv co vás v tomhle žánru napadne.