Tož, děcka... Rob Marshall se nevzdělanému západnímu publiku rozhodl vysvětlit, že gejša není jen "štětka přetřená Primalexem", jak kdysi zajímavě podotknul jeden můj známý. Jako opora mu v tom pomáhá nejen nezapomenutelný bestseller (který mě dokonale minul, při mém laxním přístupu k tištěnému slovu to ale není nic divného), ale také protřelý scenárista Akiva Goldsman, kterému se daří krom rivality mezi gejšami nacpat do snímku i jevištní sekvence (Marshall tak opráší zkušenosti z Chicaga), kus útoku na Pearl Harbor a tolik japonské kultury, kolik se jen do běžného diváka vejde. Trochu směšně sice působí, že japonské elitní krásky hrají čínské herečky mluvící sekanou angličtinou, ale co se dá dělat, svět holt není dokonalý a Marshall se vám tenhle "drobný nedostatek" bude snažit vynahradit zářivou vizuální stránkou, která je "retrokrásná". Skoro jako by chtěl americký režisér kopírovat Zhang Yimoua a jeho barvičkové orgie. Dějově to ale bude nepochybně taktéž natřískané, osudy hlavní gejši (Zhang Ziyi) sledujeme od chvíle, kdy si jí obchodníci odvezou (v té době má dokonale "atreidí" oči, kterými by mohla vypalovat cihly), přes trénink u Michelle Yeoh a pletky s Kenem Watanabem. Obsazení je vskutku zajímavé a trailer prokazuje filmu velkou službu, když diváky přesvědčuje o tom, že za humny je velká podívaná. Otázkou však zůstává, jak moc zjednodušený pohled na japonskou gejšu nám Hollywood nabídne, už kolem samotné knihy (sepsané Američanem) se zvedla vlna vášnivých diskuzí. Možná právě tohle bude onou tenkou hranicí mezi vážným oscarovým kandidátem a lehkomyslnou romancí pro masového diváka.
