O FILMU

Každý režisér, než natočí vlastní opus magnum, potřebuje se stylisticky vyřádit a najít sebe samého. Osoba jménem Quentin Tarantino to zvládla během jednoho jediného filmu, po kterém už následovalo Pulp Fiction, ověnčené cenami a nehynoucí diváckou podporou. Na Gaunery se v jeho světle trochu zapomíná a to je velká škoda. Rafinovaně poskládána hříčka o hrstce lidí na jednom místě a jednom zatraceně perném dni, nese všechny atributy koncepčně geniální filmařiny a stává se vzorem pro všechny nezávislé tvůrce, kteří nemají peníze, ale chtějí točit. Brilantní scénář, vystavěný na zdánlivě prázdných dialozích, lehké načrtávání kapitol, které se později stalo jedním z mnoha Tarantinových trademarkům, důležitá porce absurdního násilí a spousta vyhrocených chvilek a situací, do nichž byste se asi nechtěli dostat. To všechno režisér kombinuje pod záštitou slušivého komorního kabátce, v němž spousta věcí za plentou ani nevidíme. Herec a dialog, to je oč tu kráčí. Všechno navíc jsou jen pozlátka, které opravdový filmař nepotřebuje. Tarantino jím v éře svých prvních filmů bezpochyby byl.

FOTOGALERIE