Co napsat k filmu, o kterém bylo napsáno už skoro vše? Tarantinův majstrštyk odolává zubu času dodnes a stále zůstává v síni slávy jako vzor pro nezávislé filmaře, kteří se touhou prorazit pachtí po podobném výsledku, ale stojí ji v cestě scenáristické či režijní neumětelství.

Tarantino to měl v začátku lehčí. Byl prostě dobrý a talentovaný, dosud nezahleděný do své záliby podsouvat všude odkazy, které stejně nikdo nepostřehne. To, co tvoří dnes, působí jen jako x-tá variace na to samé, z níž se vytrácí úžas pro diváka, který nic podobného neviděl. Tarantino se stává okoukaným tvůrcem snažícím se znovu nastolit „undergroundovou nadvládu“, ale mainstreamové diváctvo je na něj buď příliš normální nebo už prostě nic nenabízí.

O Gaunerech (potažmo i o Pulp Fiction) platí to samé, co o všech filmech Joela Schumachera – čím méně peněz na ně bylo, tím více nutilo tvůrce bičovat se k nápadům a nacházení geniality v jednoduchostech. V momentě, kdy se do hry vrhly peníze, autorská invence přišla vniveč a začalo se řešit pouze to, jak za co nejvíc udělat co největší efekt. Potřebuje někdo zpomalené detaily na rozjetá těla v Autě zabijákovi, když stačí stylový taneček a pomalé nenákladné řezaní ucha, které je mnohem více osobní a palčivé?

Pan Růžový, pan Hnědý a další výtečníci ze zabijácké partičky to měli mnohem víc na háku než dnešní postmodernisté ve žlutých teplákovkách, kterým je ta stylovost jaksi uměle připínána. Hláška na hlášku, zapamatování hodné scény a brutalita, která na první pohled může působit samoúčelně, ale už na ten druhý perfektně slouží vyprávění. No jestli jste se náhodou nesžili se zakrváceným Timem Rothem trochu víc než s pojizveným řidičem kaskadérského auta…?

Tahle krátká stať rozhodně neměla být plivancem pod Tarantinovy nohy. Jen takové zamyšlení, že vavříny nekvetou věčně a občas je potřeba od základu změnit styl, abyste se mohli vyškrábat zpět na výslunní. Pokud se chcete dozvědět něco o filmu a vyslechnout si ódy na jeho genialitu… shrňte si výše uvedený děj a vše pod záložkou oldie ;)