Garfield patří přesně mezi ty značky, které se jednou za čas vytáhnou jako jistota lákající diváky do kin. Známé postavy a funkční světy je totiž mnohem snazší prodat čím dál vybíravějším divákům, kteří se v posledních měsících do kin příliš nehrnou. Nač tedy vymýšlet něco originálního, když stačí do traileru švihnout oblíbeného obtloustlého rezavého kocourka, kterak se láduje lasagnemi, nesnáší pondělky a leží u televize. Však oni ty diváci beztak přijdou.

Tentokrát budou sledovat Garfielda v jeho snaze obnovit vztah ke dlouho ztracenému a neméně obtloustlému tatínkovi. Ten se totiž vynořil z minulosti, protože potřebuje od svého synáčka pomoci s vykrádačkou stovek litrů mlíčka pro svou nemesis, bílou kočičku Jinx, která si chce vyřídit se starým kocourem účty. Tatík se tak po letech znovu shledává se synem a bude u toho samozřejmě spousta švandy a jídla.

Je potřeba z fleku si odpovědět na otázku, kvůli níž na recenzi pravděpodobně klikla valná většina z vás – pokud na film půjdete s robátky, nejspíš se zabaví. Je to barevné, neškodné, zvířátkový humor bude zábavný vždy, a pokud Vaše dítka mají ráda Garfielda a jeho líný sebemrskačský humor, nejspíš si budou juchat nadšením. Co se však týče dospělé zábavy, tu tady nehledejme.

Garfield ve filmu: FOTOGALERIE

V originálním znění by možná film vyzněl zajímavěji, neboť Chris Pratt jelimany dabovat umí a v obsazení mu sekundují Samuel L. Jackson nebo Ving Rhames, takže charismatické chrapláky by jistě z filmu dělaly alespoň fajn zážitek. Český dabing je sice taky povedený, ale z šedého průměru animák vytáhnout nedovede.

Pokud jste však skalní fandové tohoto kocoura z vlastních dětských let již od dob, kdy během minulého století vycházel v černobílém komiksu, taky příliš nejásejte. S klasickým garfieldovským humorem se tu pracuje jen velmi opatrně. Vyjma úvodní montáže, která má archetypálního hrdinu představit, se totiž od sarkastického sebemrskačství trošku upouští pod tíhou klasické rodinné zábavy. Namísto Garfielda byste totiž mohli v průběhu filmu dosadit prakticky jakékoliv mluvící zvířátko a vyšlo by to nastejno, neboť v průběhu dobrodružství téměř mizí jakékoliv charakteristiky, pro něž je ironický kocour tak oblíbený. Boření čtvrté stěny sice k chlupatému hrdinovi patří, film však tento prvek využívá opět líně, konvenčně a zapomenutelně.

Neškodnou rodinnou zábavu občas rozvíří povedený vtip, který očkem pomrkává i po dospělých. Jinak ale film nemá žádnou vlastní tvář, díky které by stálo za to jej vidět a těšit se na něj. Většinu stopáže se sází na zaměnitelný humor, jenž můžeme nalézt v každém druhém výplňovém animáku. Ledabylý úsměv na tváři mohou vykouzlit některé vedlejší postavy, u nichž se zjevně přemýšlelo nad tím, jak to udělat, aby byly zábavné. Nevím však, jde-li opravdu o vtipné postavičky, nebo o mou zjevnou násilnou snahu najít pozitiva na stovce minut odzívaných na projekci. Hlavní záporačka pak toto potvrdit také nemůže, neboť celá premisa stojící na její pomstychtivosti působí i na poměry animáků na nedělní odpoledne příliš lacině. Nečekám subtilní kritiku současné společnosti či náznaky satiry směrem ke konzumerismu, ale chci aspoň švandu.

Přehrajte si trailer Nový Garfield tak zůstává pouze výplňovou zábavou, která malé diváky možná nadchne, dospělí ji ale odzívají. I to nicméně může být fajn, za relevantní kritérium pro hodnocení filmu tedy považuji i to, že není příliš hlasitý, takže se čas strávený v multiplexu dá případně v inspiraci hlavní postavou dacansky naplnit šlofíčkem.