Během posledních několika dní jsem viděl tři nové akční filmy. V tom prvním Gerard Butler bojoval o život v kruté hře, v níž se stal loutkou v rukou cynického hráče a byl nucen utkat se s podobně postiženými jedinci. V dalším Bruce Willis zjišťoval, kdo a proč likviduje roboty i jejich majitele. A v tom posledním musela skupina morčat zachránit svět před šílenými elektrospotřebiči. Kdyby mi někdo před týdnem řekl, že ten poslední si užiji zdaleka nejvíc, asi bych se mu vysmál.

Ale je to tak a rozhodně ne jen kvůli tomu, že se zbylé dva filmy příliš nepovedly. Dětská akce G-Force měla od začátku poměrně složitou pozici. Producent Jerry Bruckheimer byl osočován z toho, že chce vydělat na třetím rozměru a na oblíbenosti prťavých chlupatých zvířátek. Není se čemu divit, protože vřeštící Alvin a Chipmunkové si z kin odnesli až překvapivě hodně dolarů. Jerry Bruckheimer má ale už několik let pověst akčního mága, pod jehož vedením vznikají ty největší blockbustery a který se nebojí vyhodit do vzduchu prakticky cokoliv. Ale sakra G-Force měl být pořád film, jehož hlavními hrdiny budou morčata! Jenže víte co? Ono je to vlastně jedno, když to tak příjemně odsýpá.

Digitální morčata zachraňující svět před bývalým obchodníkem se zbraněmi Leonardem Saberem jsou sice zábava primárně určená pro diváky tak do osmi let, ale jejich starší sourozenci nebo rodiče, v nichž zůstal alespoň kousek dítěte, se bavit budou skoro stejně dobře. Jsou tu sice podpásové fóry, u nichž se budou smát opravdu jen ti nejmenší diváci a všichni, kdo už nemají vlastivědu, budou nevěřícně kroutit očima, ale takových chvil si u G-Force překvapivě moc nezažijete. Ne že by šlo o inteligentní podívanou nebo nařachanou akci srovnatelnou s Vítejte v džungli, ale produkční dohled Jerryho Bruckheimera je tu zkrátka cítit v každé scéně.

Akční momenty, jichž je v G-Force překvapivě docela hodně, totiž mají spád a člověk, který je u dětských filmů zvyklý na obludnosti jako je pes hrající volejbal nebo James Bond v podobě šimpanze, bude nesmírně překvapený. Morčata se s tím moc nepářou a nechávají za sebou v mnoha scénách spoušť, za niž by se v osmdesátých letech nemusel stydět ani současný kalifornský guvernér. Sice místo obrněných Hummerů jezdí v autech na dálkové ovládání nebo v jakési superkouli, ale to neznamená, že se po zábavě lačnící divák nedočká automobilové honičky, na níž je jasně patrné, že Bruckheimer dal světu Skálu nebo Con Air.

Technicky si film také drží hodně vysokou laťku a 3-D tu není jen proto, že je momentálně populární. Hodně scén ve třetím rozměru doopravdy vynikne a stojí za to zauvažovat o návštěvě kina, kde vám za příplatek půjčí ty speciální a poměrně těžké brýle. Všichni chlupatí hrdinové navíc vypadají opravdu dobře a za chvilku zapomenete na to, že se vám před očima pohybuje jen změť jedniček a nul. Hoyt Yaetman sice jako režisér debutuje, ale je vidět, že za třicet let práce na vizuálních efektech stačil odkoukat vše potřebné a se zkušeným producentem za zády zvládá svou novou pozici bez větších problémů.

Přes všechny klady – a nebylo jich málo – má však G-Force k dokonalosti pořád ještě hodně daleko. Nejspíš nemá smysl peskovat tvůrce za nepříliš vydařený dabing a většina chyb se dá odůvodnit prostým konstatováním, že „je to pro děti,“ ale to není důvod, proč je přehlížet. G-Force je samozřejmě poměrně připitomělý film, který opakuje všechno, co v rámci špiónského a akčního žánru obvykle funguje - pokud hledáte něco, co vám nabídne originální zápletku a neokoukané vtipy, běžte raději jinam. Tohle je sázka na jistotu. Některé hlášky se povedou, některé méně a některé jdou úplně mimo. Moc překvapivých zvratů tu také nenajdete, ale v rámci filmů pro prcky je všechno v tom nejlepším pořádku. Jediným opravdu otravným faktorem tak jsou výstupy chlupáče Hurleyho. Bez něj se šlo obejít.

G-Force je zkrátka až překvapivě příjemná zábava. Děti budou nejspíš chlupaté akční hrdiny bezmezně milovat (kdyby mi bylo sedm, tak by tomu tak určitě bylo) a rodiče v kině po úvodních titulcích neusnou. Jerry Bruckheimer odvedl zatraceně dobrou práci a ukázal, že dětský akční film není mýtus. Film má sice svoje mouchy, ale pokud se tahle banda za pár let rozhodne vrátit a trošku ty začátečnické chyby doladit, klidně u toho budu znovu. Teď jsem si to totiž docela užil.