Je tady! Největší z hrdinů letošního roku, nejlepší přítel člověka, profesionální očůrávač patníků a borec každým chlupem! Superpes! A jaký je? Přesně takový, jaký asi čekáte. Dětský. Asi jen ten největší naivka doufal, že se film ponese ve stejném duchu jako stylový teaser nebo akcí narvaný trailer. Superpes je naprosto obyčejný a nezávadný dětský film, ze kterého budou diváci do osmi let nadšení, do dvanácti let ho bez problémů vydrží a ti starší ho bez podpory alkoholu vyloženě protrpí.

Přiznávám, že filmy o zvířatech, která dělají veselé věci, co ostatní čtvernožci neumí, zrovna nevyhledávám. Všichni ti chlupatí hasiči, fotbalisti, špióni a podomní prodavači vysavačů mě prostě bez výjimky štvou. Není to ale jejich chyba, problém je v tom, že tvůrci podobných filmů sází většinou jen na fakt, že pes/kočka/hrošík liberijský bude dělat věci, které dělat nemá, je navlečen do veselého a hodně barevného kostýmu a když už se na scéně objeví lidský hrdina, tak někam legračně spadne. Dětským divákům to mnohdy stačí, ale v půjčovně za tyhle filmy nevysolí kapesné oni, ale jejich rodiče. A ti by měli vybírat lépe.

Superpes má zdánlivě všechno, co by podobný film měl mít. Čoklík v hlavní roli je celkem roztomilý, jeho nový pániček z něj nadšený příliš není, ale než se dostaneme k závěrečným titulkům, stane se z lidského i zvířecího hrdiny nerozlučná dvojka. Tohle zkrátka u podobných filmů vždycky fungovalo a vždycky fungovat bude. Tedy do jisté míry. Režisér Frederik Du Chau má se superzvířaty a jejich příběhy zkušenosti (je zodpovědný za Rychlého Stripese), ale u Superpsa bohužel na celé čáře zklamal. Nedokázal si totiž poradit s tím, že do zaběhnutého mustru citlivě vložit i superhrdinské scény. Výsledkem je, že všechny scény, které člověk očekává, tu jsou, ale tak nějak nedrží vůbec pohromadě. Seznámení Superpsa a jeho páníčka se odbude během třiceti vteřin, kamarádi se z nich stanou za dvě minuty, vztah s fenkou Polly se z fáze „neznám jí“ do fáze „jsem zamilovaný“ dostane během dvou vět. A když už je dialogů dost a Du Chau si uvědomí, že jeho zvířecí hrdina by měl vlastně létat, hláškovat a psí supersilou bojovat proti padouchům, dá si pětiminutovku, ve které čokl objevuje svoje schopnosti. Režisér zkrátka nezvládl dva rozdílné žánry spojit tak, aby držely pohromadě.

Jeho vina je to však jen částečně, velký vliv na kvalitu filmu má pochopitelně i scénář, který vše zbytečně urychluje a ani se nesnaží nějak oživit zaběhnutá žánrová klišé. Ale to, co člověku zaručeně zkazí náladu, jsou dialogy. Respektive verše. V původním kresleném seriálu Superpes hláškoval tak, aby se to rýmovalo. A tady taky. A je to strašné. Tvůrcům asi nedošlo, že celovečerní film, ve kterém bude mluvící pes létat a mluvit ve verších, musí zákonitě působit šíleně. Když se navíc vedle hlavního hrdiny objeví liliputánský padouch a jeho dvoumetrový albínský pucflek, je dílo zkázky dokonáno. Scénáristé a režisér se ani nesnažili ulehčit dospělým divákům utrpení a zaměřují se jen a pouze na děti. Těm samozřejmě bude přehrávající Peter Dinklage ke spokojenosti stačit, ale pokud už máte povinnou školní docházku za sebou, budete nejspíš trpět.

Přesto všechno si však Superpes úplné zatracení nezaslouží. Rozhodně je totiž lepší než ultimátní zvířecí inferno s názvem Jako kočky a psi. Akční scény mají překvapivě docela šťávu a triky, i když rozhodně nepatří k tomu nejlepšímu, co v současnosti můžeme v našich kinech vidět, jsou o poznání lepší než u zvířecí konkurence. Jason Lee byl pro hlas bígla celkem šťastnou volbou, ale je trochu škoda, že jeho zvířecí páníček je na tom herecky docela bídně a že James Belushi by už se na plátna kin vracet raději neměl.

Superpes je zkrátka přesně tím, čím chtěl být. Jednoduchou a přímočarou zábavou pro nejmenší nebo pro opilé diváky. Nečekejte, že by režisér připravil nějaké dospělácké vtípky nebo pomrknutí (když nepočítáme supermanovské převlékání do hrdinského kostýmu v telefonní budce). O ty se tu nikdo ani nesnaží. Jako dětský film však tahle blbina funguje celkem dobře a nebýt permanentního veršovaného hláškování, dal by se přežít víceméně bez problémů. I když Superpes opravdu výrazně ční nad srágory typu Pes fotbalista: Evropský pohár, stále jde jen o jednoduchý, naivní a pro dospěláka zatraceně nudný film. Jen stál víc peněz a má lepší triky. A čokl tu nekope do míče, ale létá. A MLUVÍ VE VERŠÍCH.

P.S.: Člověka, jenž je zodpovědný za soundtrack, bych zažaloval.