Jsou životopisy, které si doslova říkají o klasické filmové uchopení. Životopisy plné velkých historických událostí, na jejichž pozadí se rozkrývají pohnutky a motivace všeobecně známých osobností. Životopisy promlouvající k divákovi skrze rozmáchlé obrazy dějinného soukolí. Franz Kafka si ovšem takový přístup nezaslouží. Německy píšící spisovatel židovského původu je totiž osobností ukrytou za stránkami svých výjimečných literárních děl. A přistoupit k němu formou klasického životopisu by bylo zahozením možnosti poukázat na tuto výjimečnou osobnost světové literární scény způsobem, jaký by byl poplatný jeho obtížně uchopitelnému dílu. A vlastně i odkazu. Polská režisérka Agnieszka Holland si to naštěstí velmi zřetelně uvědomovala a pojala nelehký úkol po svém.

Jméno Franze Kafky zná snad každý. V dějinách české i světové literatury má své nezadatelné místo, které co do věhlasu paradoxně předstihuje i jiné tuzemské velikány v čele s Karlem Čapkem. Může za to jeho velmi specifické dílo, v němž překračoval společenská tabu, šokoval, znepokojoval, dráždil a znejisťoval. Dílo naprosto jedinečné, originální a v mnoha ohledech přelomové. Kdo však byl Franz Kafka a co ovlivnilo jeho tvorbu? Proč psal o věcech, jejichž chápání a interpretace fascinuje čtenáře i odbornou veřejnost dodnes? To jsou otázky, na které by klasický filmový životopis nutně musel hledat odpovědi. Agnieszka Holland se však vydala jinou cestou.

Už z úvodní scény vám bude jasné, že pojetí života a díla Franze Kafky bude v jejím novém snímku značně umělecky podbarvené. Režisérka odmítla historickou doslovnost jako formu projevu a vsadila na prolínání několika rovin, z nichž každá se věnuje jinému fenoménu pevně spojenému s titulním hrdinou. Mnohé výjevy ze života Franze Kafky tak budou stejně fantaskní jako četba jeho knih, odhalující velmi zvláštní svět za oponou mistrovy fantazie. Výjevy zachycené formou nejrůznějších filmových technik, včetně CGI a animace. Výjevy plné velkoryse pojaté výpravy, od kostýmů a dobově přesných interiérů až po pečlivý výběr venkovních lokací. Každá scéna je něčím specifická, každá na vás promlouvá svým vlastním jazykem a vede vás jako bludička dál a dál, do vřesoviště, kde se snad ani sám Franz nevyznal.

Vraťme se ale zpět k otázce, kdo je Franz Kafka. Jednoznačnou odpověď snímek nedává, a přesto ji máte stále na očích. Herecký výkon Idana Weisse, představitele hlavní role, vás totiž pohltí a okamžitě vytěsní jakoukoli jinou představu o tom, kým Kafka vlastně byl. Jde o dokonalé splynutí herce a jeho role, precizní casting provedený s pečlivostí kurátora Kafkova života a současně neobyčejně šťastná shoda okolností. Idan Weiss je Franz Kafka a Franzem Kafkou zůstane, i kdyby se jeho herecký repertoár časem rozrostl do majestátních rozměrů, což mu s ohledem na nesporný talent jedině přeji. Zdatně mu přitom sekunduje jiný německý herec, Peter Kurth, který ztvárnil Franzova autoritativního otce. Jejich vzájemné poměřování a zápolení patří mezi nejsilnější momenty snímku.

Autenticitě dobové výpovědi prospívá i skutečnost, že režisérka pracovala s jazyky tehdejší doby, tedy nejenom s němčinou a češtinou, ale třeba i s jidiš. Pestrá jazyková a národnostní směsice dotváří výsledný reliéf uměleckých ambic varšavské rodačky, jejíž snaha předat divákům něco víc než vlastní skicu Franzova života je více než vítaná. Opřela se přitom o scénář, jenž napsala společně Markem Epsteinem (Šarlatán, Bratři). Ovšem navzdory odhodlání pojmout snímek jako metamorfózu všeho, co se ukrývá za několika málo písmeny Kafkova jména, dostávají se v některých pasážích do podobné situace jako Řehoř Samsa v Kafkově povídce Proměna. Snaží se totiž s divákem komunikovat jazykem, kterému ale ne vždy okolí rozumí. Projevuje se to na proměnlivém tempu vyprávění, střídání surrealistických výjevů s těmi banálními a nevyvážené koncepci jednotlivých časových a uměleckých rovin snímku.

Nejsou to sice vady, které by vás rušily při sledování jinak zkušeně režírovaného snímku, nicméně neubráníte se dojmu, že občas není přeci jenom zřejmé, jak dalece se chtějí autoři ponořit do duše a mysli Franze Kafky a nakolik chtějí divákovi ukázat výjevy z jeho života. Protože jak bylo řečeno na začátku, Franzův život není z těch, o nichž by se daly točit velkofilmy plné historických milníků. Jeho tajemství spočívá hluboko pod povrchem, přičemž některé pasáže filmu po něm spíše klouzají, než aby šly hluboko pod čáru ponoru. Neprospívá tomu (tentokrát) ani herecká účast Ivana a Josefa Trojana, s nimiž Holland natočila skvělého Šarlatána. Oba dva jsou ve snímku lehce postradatelní, neboť se je nepodařilo režijně ani scenáristicky dostatečně ukotvit a jejich role působí až příliš nahodile a epizodně.

Jinak je ale Franz velmi citlivě a hloubavě pojatým snímkem, kde se v různých rovinách vykládají střípky Franzovy osobnosti a jeho života jako karty v pasiáns. Ne vždy se sice podaří zahrát tu nejlepší možnou kartu, ale výsledný dojem je živoucím zrcadlením Kafkova života a díla. Přispívá k tomu i hudba dlouholetých hudebních spolupracovníků Agnieszky Holland – Marie Komasa-Łazarkiewicz a Antoniho Komasa-Łazarkiewicz (Čaroděj Kajtek, Šarlatán, Pan Jones). Jejich melodie úspěšně hledají cestu až k jádru jednotlivých scén a zanechají ve vás silný dojem, umocňující celkový zážitek.