Farmu zvířat zná každý, kdo pořádně prolustroval maturitní seznam četby. Alegorický román George Orwella byl napsán v roce 1945 a varoval před zneužitím moci a vznikem totalitních režimů - Orwell ho psal za druhé světové války a v době již existujícího Sovětského svazu. Orwellův román se následně v roce 1954 dočkal animovaného zpracování, v roce 1999 pak televizního hraného filmu. A už začátkem minulé dekády o nové verzi mluvil Andy Serkis. Představitel Gluma, King Konga či Caesara z trilogie Planeta opic si vybudoval kariéru na výkonech ztvárněných pomocí motion capture, má dokonce i vlastní firmu, která se na motion capture specializuje, proto se dalo usuzovat, že i jeho Farma zvířat vznikne s pomocí této technologie. Jenže nakonec jsme se dočkali 3D animáku. Kdo okolo této nové adaptace sledoval kampaň, nejspíše moc dobře věděl, co přesně se na něj řítí. A i kdyby se ovšem chtěl oprostit od samotné předlohy, výsledek není dvakrát povedený. 

Není automaticky nemožné vzít vážnou knižní předlohu a udělat z ní přístupný film pro celou rodinu. Lví král je v podstatě Hamlet, na začátku minulé dekády tu pak byl film Gnomeo a Julie, který příběh milenců z Verony zasadil do světa sádrových trpaslíků. Takže ano, jde to. Ale ne vždycky to funguje. Všem je tak dopředu jasné, že by Serkisův animák cenu za nejvěrnější adaptaci vyhrávala jen těžko. Nová verze je modernizovaná, konkrétně zasazená do kapitalistického korporátního světa. Kritizuje se tu konzumerismus, což by se vzhledem k předloze vlastně nabízelo. Jenže pesimistické vyznění knihy postupně mizí, což samo o sobě ještě nemusí znamenat problém. Bohužel vážná témata tu zkrátka příliš nefungují, především kvůli tomu, jak se zachází s postavami.

Hlavní záporák Napoleon v knize symbolizuje Stalina, a právě proto dokáže fungovat jako věrohodná hrozba. Jenomže strach z něj tady výrazně mizí, především kvůli designu postavy. Napoleon tu spíše připomíná Viktora Orbána a každou svou grimasou působí jako karikatura. K tomu přispívá i infantilní humor - dost pravděpodobně mnozí ztratí trpělivost už po prvním rádoby vtipu, jehož pointa spočívá v prdění. Následují další rozhodnutí, která se evidentně snaží pojmout novou adaptaci jako rádoby cool moderní verzi, v níž se čuňata oblékají jako ruští gangsteři nebo hrají variaci na Candy Crush. Všechny myšlenky předlohy - včetně té, že jsou prasata ve finále nerozeznatelná od lidí - tu vlastně pořád jsou. Jenže zároveň jako by tam vůbec nebyly.