Pod poctivě industriálním názvem servíruje ruský specialista na oduševnělou akci Jurij Bykov další ze svých kovově chladných, leč třaskavých popisů tamější společnosti. Na jeho předchozí kousky jako Žít, Hlupák nebo Major jste sice nejspíš nenarazili, jedná se však o kvalitní díla s charakteristickým rukopisem – prolínáním komornosti s expresivními scénami, to vše s cílem popsat soudobou ruskou morálku. A z tohoto trendu Fabrika naštěstí neuhýbá ani o píď.

Sám Bykov se, jak je u něj ostatně zvykem, podílel i na soundtracku, který dost jasně dává vzpomenout na industriální drone ze Sicaria – tím však podobnosti s Villeneuvovou peckou zdaleka nekončí. I na Fabriku by totiž šlo na první pohled nahlížet jako na akční film, ale to by bylo velkým nepochopením a zbytečnou redukcí. Akce zde má jen podřadnou roli (přestože se na ni taky dostane, nebojte), šťouchání do všelijakých ruských neduhů je však mnohem zásadnější – a nepřehlédnutelné i pro toho, kdo se o tamější kastování společnosti a nevyhnutelnost dějinných zvratů příliš nezajímá.

Ale vraťme se od abstrakcí aspoň na chvilku zpátky na zem. A to opravdu skoro nejníže, jak to jen jde – nezáměrnými hrdiny snímku jsou dělníci v jedné maloměstské továrně, která čelí bankrotu. Lopaťácká skupinka se nechá přesvědčit charismatickým Šedivákem, válečným veteránem, který vymyslí plán únosu zkorumpovaného oligarchy, jenž přivedl fabriku na mizinu. Od začátku je každému divákovi jasné, že tenhle plán na snadné zbohatnutí jen tak nevyjde, což se také samozřejmě stane. Po velmi svižné a ničím zbytečným nezahlcující desetiminutové oťukávačce se tak ocitáme s šesticí dělníků a uneseným boháčem v opuštěné fabrice, kterou obklíčí oligarchovi hitmani i nikým nevolaná policie. A rozjíždí se série vyjednávání i poměřování délky… zbraní, a rázem začíná před divákem vyvstávat množství témat.

Ať už je to nezvládnutá ruská privatizace podniků v 90. letech, vždy revoluční východní duch či válečná traumata, Bykov se nebojí nakousnout tolik problémů, až je do konce nestihne všechny přesvědčivě uzavřít – přesto se jedná jen o drobnou vadu na kráse, neboť plodného příspěvku k tématu se bezesporu dočkáme. Tempo je přitom nečekaně strhující – nečekaně vzhledem k tomu, že většinu času sledujeme „jen“ vyhrocené konverzace několika mužů v továrních kulisách. Způsoby nasnímání tovární haly však nepřestávají bavit a zároveň se divák v prostoru velmi dobře orientuje. Bykovův osvědčený spolupracovník Denis Švedov si navíc v hlavní roli nezadá s drsňáky stathamovského typu, a tak když si tyto dílky poskládáme dohromady, vyjde nám z toho napínavý, a přitom uvědomělý thriller, jichž by se mohlo točit daleko víc.