O FILMU
V roce 1964, kdy bylo enfante terrible italské kultury Pier Paolo Pasolinimu čtyřicet let, byl považován za slušného esejistu, básníka, scenáristu. V té době už měl za sebou spolupráci na 15 scénářích, přičemž sám na filmové plátno převedl pět. Ateista a programově levicový tvůrce (z Komunistické strany Itálie byl však vyloučen v roce 1952, kdy se veřejně přiznal ke své homosexuální orientaci) se na index dostal již svým předešlým krátkým snímkem La ricotta (1963), v němž historicky zkompromitovaná srostlice církev – stát získala z jeho strany několik nepříjemných šlehů. Toto kontroverzní pozadí se obtisklo i do Evangelia Sv. Matouše, které Pasoliniho oslovovalo svými revolučními prvky, sociální kritikou a hluboce morálním pozadím. Pasolini se domníval, že Matoušovo evangelium je ze čtyř tím nejsvětštějším (≈ nejvíce orientováno na svět) a právě tím nejrevolučnější. Sám k tomu říká: „Chtěl jsem představit Krista jako intelektuála, který se pohybuje ve světě spodiny, připravené kdykoliv povstat“. Pasolini se proto rozhodl pro ojedinělý pokus, převést doslovně text na plátno, bez toho, aby Ježíši vložil do úst byť jen jediné slovo navíc. S jedinou výjimkou – několika citacemi starozákonní knihy Izajáš, na kterou Matoušův text ostatně sám o sobě reaguje. Pro film, který natočil v industriálně zaostalé jižní Itálii, Pasolini angažoval několik stovek herců ze sociálně slabších vrstev společnosti (jeho termínem proletariát), aby se co nejvíce přiblížil Ježíšovu biblickému zázemí. Stejně jako evangelia, nemá ani film dramatickou strukturu či prvoplánově spektakulární scény. Jakkoli se výsledný tvar dočkal mnohé kritiky (např. mlčenlivý Ježíš je v něm prý příliš odtržen od svého okolí), zabodoval na Benátském filmovém festivalu, kde získal Zvláštní cenu poroty. A dokonce jej s potěšením zhlédlo několik stovek teologů a církevních hodnostářů na právě probíhajícím 2. Vatikánském koncilu (1962-1965), čímž otevřel diskusi na téma, zda umělec musí být přesvědčeným křesťanem, aby o Ježíši vytvořil silný, korektní a umělecky hodnotný kulturní artefakt.