Na začátek bych asi měl ujasnit jednu věc. Enderovu hru jsem nečetl, takže tahle recenze nebude plná výtek typu "v knize to bylo jinak!", "kde je ta či ona dějová linie!" a "úplně chybí filosofický přesah knihy!". Stejně jako milion předchozích adaptací by měla filmová Enderova hra obstát bez jakékoliv znalosti slovutné předlohy, takže porovnávací analýzu možná napíše někdo jiný někdy jindy. Mě osobně zajímalo především to, jestli Harrison Ford konečně vlezl do dobrého filmu.

Enderova hra: FOTOGALERIE

Odpověď? Ano, vlezl. Už teď je sice jasné, že si to nemyslí a nebudou myslet zdaleka všichni. Vzhledem ke způsobu, jakým Enderova hra funguje, to ale není nijak velké překvapení. Nejde totiž o velkolepou a divácky vstřícnou podívanou, nýbrž o interiérovou konverzačku s pár tréninkově-akčními intermezzi, jíž musíte už od začátku kráčet hodně naproti.

Základní premisa totiž stojí na tom, že se v budoucnosti vychovávají brilantní vojenští velitelé z malých dětí. Zemi před 50 lety potkala mimozemská invaze a všichni se klepou před další, přičemž někoho napadlo, že na nevypočitatelného nepřítele může vyzrát jedině mladý mozek, jenž funguje na podobně improvizační bázi. Ten nejlepší z nejlepších by pak měl patřit Enderu Wigginovi (precizní Asa Butterfield), v němž rozhodný plukovník Graff (tradičně zachmuřený Harrison Ford) vidí největší naději na spásu lidstva.

Film se s vysvětlováním těchhle základních pravidel moc nemaže a pokud byste chtěli celý koncept Bitevní školy zpochybňovat, film vás v tom rozhodně nebude doprovázet. Pravidla jsou, ostatně jako v každé sci-fi, jasně nastavena a záleží jen na tom, jak obratně se v nich postavy dokáží pohybovat. Enderovi tenhle pohyb jde na výsost dobře. A nemáte tedy problém rychle uvěřit, že by vážně mohl patřit mezi nejlepší náctileté stratégy na Zemi.

Sžití s hlavní postavou je tudíž překvapivě hladké, podobně vstřícná je potom i výstavba filmu, která vás minimálně v první půli nenechá vydechnout. Ender stále čelí hrozbám od ostatních kadetů, buduje si okruh spojenců a snaží se posunout výš na školním žebříčku. Režisér a scenárista Gavin Hood se přitom nikdy nezapomene, neplýtvá časem a obratně naznačuje veškerá Enderova dilemata, aniž by je ale začal příliš pitvat nebo nutil postavy plácat nemysly. Času zkrátka ani při dvouhodinové stopáži není nazbyt a Enderově hře vyloženě svědčí, že jde přímo za svým cílem a zatěžuje vás naprostým minimem podzápletek nebo příjemných vizuálních vjemů.

Přehrajte si trailer Hood zkrátka není Kosinski, aby se fetišisticky kochal designovými kudrlinkami, a rozehrává v přísně funkčním designu ostrou partii, v níž musí chytrý hrdina přechytračit všechny ostatní. Jeho hledání ekvilibria mezi emocemi a agresí je sice na povrchu chladné. Vespod ale vždy pulzuje nějaký ten živoucí podtón, a když už ho Hood vypustí na povrch, obykle to stojí za to. Obzvlášť některé scény v tréninkové aréně se vyloženě vydařily, potěší ale i finále, které je podobně nekompromisní a nehollywoodské jako zbytek filmu.

Řadu kladů ale Enderova hra bohužel vyvažuje řadou vad. Film uhání tak rychle, že vám některé věci možná docvaknou až po jeho skončení, a vůbec působí vzácným dojmem, že mohl být klidně o půl hodiny delší, aby lépe propracoval svůj svět. Vedlejší postavy jsou tu vykresleny jako ty úplně nejosekanější archetypy a mimo Endera a Graffa, který nepotřebuje víc než Fordovy rozhodné pohledy, se tudíž žádné nedostanete pod kůži. Vyloženě vás tedy čeká dramatická one-man show, která raději stroze odvypráví to své, než aby se rozletěla do tisíce směrů a nechala diváka, aby si v ní našel to své.

Kacířsky se dá říct, že je Enderova hra jako Harry Potter, ve kterém se místo potyček s Voldemortem všichni snaží vystudovat s vyznamenáním. Jde o soustředěnou a na dnešní dobu dost netradiční sci-fi, která se odmítá zařadit mezi ostatní "náctileté" skoro-blockbustery a spoléhá na to, že po ní nebudete chtít efektní a humorné blbnutí, jaké nabízí třeba Tron: Legacy nebo Percy Jackson. Sympatický odpočinkový film tedy hledejte jinde. Tady se experimentuje a za kompatibilitu budete odměněni jednou z nejzajímavějších adaptací letošního roku. Zrovna od Hooda ji asi čekal málokdo.