Každý, kdo v mém okolí četl literární předlohu Davida Mitchella, se zmohl jen na zasněný povzdech a absolutně nadšené hodnocení. Proto se nelze divit, že po Atlasu mraků sáhli sourozenci Wachowští a spolu s Tomem Tykwerem si umanuli, že látku převedou na plátno - i když se ten románový opus adaptaci zuřivě vzpírá.

Atlas mraků: FOTOGALERIE

Wachowským a Tykwerovi se to povedlo. S přehledem.Nechci nudit čtenáře znalé věci, takže jen v krátkosti. Atlas mraků sestává ze šesti na sobě víceméně nezávislých příběhů, odehrávajících se v různých dobách, s různými postavami a dokonce v rámci odlišných žánrů. Máme tu půlku 19. století a v ní umírajícího mladíka, který se na hraně sil plaví za svou vyvolenou, předválečný příběh o geniálním skladateli a jeho homosexuálním pomocníkovi, sedmdesátkové kriminální retro o politickém spiknutí (vraždy novinářů nevyjímaje), úsměvnou historku o trablech jednoho obstarožního nakladatele, futuristický akční nášleh ze Soulu roku 2144 a mystickou vizi z doby, která na první pohled evokuje pravěk, ale jen dokud se v ní neobjeví supermoderní loď naznačující, že jsme o nějakých čtyři sta let napřed, v postapokalyptické budoucnosti.

Tuhle šestici příběhů nejen že propojují určité motivy, dilemata postav nebo tematické souvislosti, ale dokonce i konkrétní propriety nebo… mateřská znamínka. Každopádně se těch šest různých linek spojuje v jeden obdivuhodný a výživný kus, který by šlo považovat za jaksepatří komplexní vizi lidstva, jak v jeho celkovém směřování, tak i v dílčích prožitcích silnějších i slabších jednotlivců.

Vymalovat tohle na plátno ale není žádná legrace, protože musíte vedle sebe vměstnat bakalářskou etudu o vtipných důchodcích i osudovou sci-fi o sebežravém společenském systému, který zredukuje člověka na kus hmoty. Wachowským a Tykwerovi se to ale povedlo. S přehledem. Všech šest příběhů vyprávějí paralelně, nežinýrují se s rychlým přeskakováním mezi jednotlivými linkami a klidně je mění už po pár desítkách sekund. Je tu jasně patrná vypiplanost převodu knihy do scénáře, protože příběhy jsou často provázány nejen přes motivy, ale i přes jednoduché věcné souvislosti (jedna postava vchází do dveří, druhá z nich v úplně jiném příběhu vyjde). Zároveň je všem vnucen hodně podobný vyprávěcí rytmus, takže linky se podobně pozvolna rozjíždějí a ve skoro stejnou chvíli vrcholí.

Tohle všechno se trochu neblaze projevuje na divácké přístupnosti, protože film rozhodně nemůže hned od prvních chvíle strhnout. Nejdřív vás musí nechat zorientovat. I tak u něj možná budou starší divácké ročníky poněkud zmateny, pokud jim předem nevysvětlíte, že měnící se masky na ksichtě Toma Hankse jsou smysluplným záměrem. Ve výsledku se ale těch šest nesouvislých strun daří opravdu sladit v jeden nástroj, protože režijní trio maximálně využilo možností filmové řeči a provazuje linky sofistikovaným střihem a samozřejmě i opojným hudebním podkresem.

Přehrajte si trailer Pochybovat se dá tak jen nad rozhodnutím obsadit do všech příběhů stejné herce, a navíc ještě do typově příbuzných rolí (zlý Hugo Weaving x proradný Hugh Grant x bojovná Halle Berry). Atlas mraků se totiž pod nánosem paruk a superdivného make-upu trochu dusí. Není to na posmívání, protože maskéři dělají divy a určitě by zvládli nalíčit i Václava Klause do podoby, kdyby ho i heterosexuální mladý muž chtěl hrozně moc osouložit (některé transformace jsou fascinující, herce nepoznáte, jen vám ty leckdy transsexuální zjevy budou připadat podivné). Jenže takhle vyšňořeným postavám úplně uvěřit nelze, zvlášť když je hrají nositelé tak specifických devadesátkových ksichtů jako Hugh Grant a Tom Hanks. Pod vlivem těchhle limitů se film vybarví spíš v odvážně stylizovanou pohádku, která nadsazeně přemítá o stavu všehomíra... a použije k tomu vodníka, kanibala i motorku z 22. století.

Atlas mraků je z téhle perspektivy povznášejícím a skvostně vyrobeným originálem, ke kterému nelze nic jiného připodobnit. Jde o inspirující a evidentně nesmírně náročným způsobem opracovaný balvan, který bude ještě dlouho mořit hlavy uhranutým filmovým vědcům. Ale možná se v příštích měsících dostane i do top desítky DVDripů, které byly už po půlhodině netrpělivými diváky vypnuty.

O to víc vám přeju, ať si k němu najdete cestu.