Tom Tykwer si odbyl fázi studiových zakázek a vrací se zpět k autorskému filmu. Ačkoli jeho komerční odbočky jako International či Parfém: Příběh vraha netřeba pokládat za vysloveně zbytečné intermezzo, po zhlédnutí Tomova nového počinu 3 musím konstatovat, že návrat k osobnějším tématům a svébytnému komornímu stylu jde německému filmaři k duhu.

Pokud vám suše odvyprávím synopsi, nejspíš jen ohrnete nos nad dalším perverzním milostným příběhem. Noty jsou důvěrné známé: ona a on žijí dlouho v partnerském svazku, láska vyprchala, zbylo jakési mateřské pochopení a neustupující touha vyhnout se závazkům, které střední věk přináší. A tu do lehkého stereotypu vstupuje třetí, který trochu uzívané soužití řádně vykolejí. V Tykwerově pojetí má tahle německé trojka ale hned několik zásadních výchylek, kterými aspiruje na nezapomenutelnost.

Hana je novinářka a Simon se živí realizováním uměleckých instalací. Jsou to v zásadě srdeční a slušní lidé, ale přeci jen je v nich cosi neobvyklého – spiklenectví, blízkost, touha po revoltě, ale i citelná nuda. Vyhasnutí a automatismus jejich lásky Tykwer opíše během báječné úvodní sekvence, kde se vypráví prostřednictvím stereotypně ubíhající krajiny a asynchronního zvuku. Tajné úniky a malé lži naberou vzápětí dramatický spád. Hana během jedné z tiskových konferencí narazí na zajímavého výzkumníka v oblasti genetiky Adama, který ji upoutá a řada náhodných setkání ji neodvratně vláká do jeho náruče. Nezívejte. Jejich milostné sbližování má řádně cynický podtext, protože souběžně s ním podstupuje Simon náhlou operaci varlat – aby se pak při rekonvalescenci v bazénu seznámil s tímtéž Adamem a navázal s ním bouřlivý homosexuální poměr.

Pěkně se nám ta trojka uzavírá. Může to znít vyumělkovaně a samoúčelně, ale v Tykwerově podání to tak rozhodně nepůsobí. Za prvé proto, že postavy jsou výtečně zahrané a pečlivě vykreslené, za druhé proto, že režisérovi nejde jen o nějaký šokantní sexuální slepenec, ale především o bystrý komentář současnosti. Adam, jak již bylo řečeno, pracuje v oblasti genetiky a motiv poznatelnosti, změřitelnosti a kvantifikovatelnosti lidské bytosti a sexuality hraje důležitou roli. Hana i Simon se brání společenským i genderovým stereotypům a je to právě živočišný bisexuál Adam, který jim umožní se vzepřít „biologickému předurčení“ a nalézt to, co jeden u druhého marně hledají.

Tykwer tak vedle zábavného a provokativního milostného soužení rozvíjí paralelně i závažný motiv krize člověka v současné společnosti prorostlé násilím a permanentní nespokojeností. Svazek tří bytostí se stává oslavou neměřitelné a nespoutané tělesnosti, která jde proti konvencím a stereotypům, zobrazuje člověka jako něco víc než jen racionální výsledek pouček, zvyklostí a vědeckých hypotéz. Adam, jak už samo jméno naznačuje, je pro Hanu a Simona šancí vrátit se ke kořenům, do stavu prvotní blaženosti, v níž neexistují žádná traumata – strach ze zodpovědnosti, zdravotní komplikace, smrt rodičů. Zdá se, jakoby nám „trojka“ chtěla vybranou formou zakřičet do obličeje: člověk je něco víc než hromada chemických prvků, chemikálií a poznatelných genetických vzorců. Lidská bytost je plná a nepoznatelná – nejde tak o žádnou analytickou pitvu, ale právě o oslavu toho, co se nedá spoutat a vyčíslit.

Velkou výhodou Tykwerova filmu je to, že pokud ho nechcete zkoumat z hlediska genderu, psychoanalýzy či kulturních studií, neděje se nic zásadního. Je to především labužnická, byť ne zrovna mainstreamová komedie, v níž se Tykwer vrací ke svému pestrému a hravému stylu, který je ambiciózní, ale zároveň velmi hladký a elegantní. Fantastické herectví, situace brilantně načasované a pointy možná očekávané, ale o to říznější… 3 je film o dětech v kůži dospělých, o dětech, které možná prožívají intenzivní sexuální avantýry na pomezí perverze, ale jde jim jen a jen o to nejčistší, co v duši člověka v kontaminované současnosti ještě zbývá.