Brazílie, tak, jak ji propagují cestovní kanceláře, je země plná slunce, nekonečných pláží, parádně vyhřátého oceánů, dívek v bikinách a roztančené nálady. Jsou však i věci, které vám cestovky zatají. Například, že existují části města, kam byste po setmění neměli chodit. A dokonce i části města, kam byste neměli chodit vůbec.

Rio de Janeiro je přesně takovým tím rájem na první pohled, který však v sobě skrývá místo, které spíš než položku z katalogů Čedoku připomíná válečnou zónu. Policie se do těchto chudinských čtvrtí bojí, zákon zde neexistuje a sehnat na ulici zbraň nebo drogy je jednodušší než koupit si lístek na autobus. Denně zde dochází ke střetům různých gangů a policejní složky jen tak tak dokáží zabránit šíření chaosu. Naštěstí je tu BOPE. Speciální jednotka, která je povolána do akce vždy, když běžné ozbrojené síly nedokáží situaci zvládnout. Což je v Riu několikrát denně. Jakmile nastoupí na scénu tihle pánové s povolením zlikvidovat kohokoliv, kdo vypadá podezřele, začne peklo. Avšak i zkušený kapitán Nascimenta začíná cítit, že na tuhle práci je až příliš starý. Je čas vybrat si nástupce. Někoho, kdo je chytrý, fyzicky zdatný a má koule na to ustřelit neozbrojenému teenagerovi hlavu brokovnicí. Zatímco BOPE politicky nekorektně čistí slumy, aby papež, který má brzy dorazit, nemusel bojovat se zfetovanými gangstery, dvojice nadějných policistů Matias a Neto nastupuje k výcviku. A možná, že jeden z nich brzy celé jednotce bude šéfovat. Pokud tedy přežije.

Brazilská Elitní jednotka si letos odvezla z Berlína Zlatého medvěda a návštěvníci Karlových Varů si mohli vychutnat její kvality na vlastní kůži. A že těch kvalit je docela dost. Dnes již režisérská hvězda Fernando Meirelles ukázal se svým Městem bohů, že v Brazílii existují režiséři, kteří se nebojí do toho šlápnout a bez problémů po audiovizuální stránce dokáží udržet krok se současným Hollywoodem. Navíc však přidávají drsnou a krutou realitu, intenzivní kameru a atmosféru, díky které je divák vtažen do děje zatraceně rychle. Víceméně to samé platí i o Elitní jednotce. Režisér José Padilha hned na začátku nasadí hodně rychlé tempo a akční scény jsou v jeho podání neskutečně působivé, drsné a realistické. Nehraje se tu na efekt, ale vítězí člověk s lepším výcvikem a větším kalibrem.

Přestřelky mezi gangy a členy komanda vypadají jak z válečného filmu. Rozhodně nejde o hezkou a líbivou akci. Všechno je tu realisticky brutální, řev zraněných je hodně nepříjemný a slabší povahy budou mít s politickou nekorektností občas možná docela problém. Elitní jednotka ale není prvoplánový akční film. Ačkoliv je tu akce opravdu hodně, mnohem víc tu jde o jednotku BOPE a brazilskou policii jako takovou. Skupina drsňáků by s největší radostí polovinu Ria rozstřílela na kusy, ale brzy vyplouvá na povrch fakt, že o to v Brazílii vlastně nikdo moc nestojí. Polovina policie je zkorumpovaná, politici hází každému, kdo se o něco snaží, klacky pod nohy a válka s gangy podle všeho jen tak neskončí. Padilhovi se i přes trochu pomalejší začátek podařilo Elitní jednotku natočit tak, že na člověka při jejím sledování dopadne deprese a celé Rio de Janeiro se mu velmi rychle zhnusí. Při závěrečných titulcích najednou budete mít dost možná pocit, že Brazílie je rozvojová země, kam by bylo nejlepší shodit atomovou bombu. A to je i největší problém filmu.

To samé si totiž myslí i Padilho. Ačkoliv je atmosféra parádní a akční scény naprosto výjimečné, jakmile začnete uvažovat o scénáři, objeví se dost závažné mouchy. Ne že by byl špatný, onen model „hledání následovníka“ je léty prověřený a stále funguje dobře, ale Padilho a jeho scénáristé pomalu podsouvají myšlenku, že by bylo nejlepší trošku přitvrdit a s ničím se moc nepárat. V obyčejném akčním filmu, kde Arnold Schwarzenegger vezme samopal a všechny padouchy rozstřílí na kusy, je to v pořádku. Elitní jednotka se ale tváří jako realistické drama a vnucování někdy až fašistických myšlenek může být pro někoho hodně zásadní problém.

Pakliže jste ale schopni alespoň trochu přemýšlet a nedělá vám problém udělat si na věc vlastní názor, budete nejspíš hodně spokojeni. Elitní jednotka je totiž prvotřídně natočené akční drama se silnými hereckými výkony a neskutečně intenzivními akčními scénami, jejichž tvůrci výraz „politicky korektní“ v životě neslyšeli. Je drsná, nelítostná a dost možná i pravdivá, ale to, co sděluje, raději neberte moc vážně. Spíš se zaměřte na to, jak to sděluje. Z tohoto úhlu pohledu totiž film vypadá mnohem lépe.