96 % na Rottenech a pověst jednoho z nejlepších hororů roku. V tomhle případě se navíc opravdu jedná o čistokrevný horor, ne jako u Longlegs, kde šlo do velké míry spíše o procedurální, byť extrémně temnou krimi se satanistickým twistem. Duše prokletých vypráví o ženě, kterou jedné noci v opuštěném sídle navštíví záhadný muž, aby ji varoval, že s ní je někdo další v domě. Následně film z vypjaté situace uteče pomocí střihu, a my se až záhy s posunem času o rok začínáme dozvídat, co se té noci stalo, zatímco následky toho se postupně rozlévají i do současnosti.

Hlavní postavou je pak jednovaječné dvojče oné ženy, která na začátku zažije takovou malou, byť velice, velice děsivou home invasion. Tohle dvojče má shodou okolností jasnovidecké schopnosti, takže například sáhne na předmět, a rázem z něj vyčte celou historii osoby, které daná věc patřila. Díky tomu se tedy hlavní postava dozvídá určité věci, z čehož přirozeně plyne další děj.

Co je asi důležité zmínit, že z hlediska vyprávění a vůbec celkového tvůrčího pojetí, je Duše prokletých velice starosvětsky natočený a sestříhaný film, který udělá radost spíše fandům tradičnějších hororů než něčeho progresivnějšího typu Mluv se mnou. Zrovna s Mluv se mnou ale snímek sdílí několik jiných styčných ploch, jako například téma posednutí, duchařské povídky a taky parádní a hlavně funkční lekačky.

Stejně tak blízko, ne-li blíž má pak film k hororovým projektům Mikea Flanagana. Konkrétně tedy k Domu na kopci, kde jsme mohli sledovat, že ne všichni duchové mají nutně zlé úmysly. S tímto se pracuje do nějaké míry i v Duši prokletých, byť samozřejmě bez té komplexity a hloubky, jakou nabídnul bezmála desetihodinový seriálový opus na Netflixu.

Film režisérského objevu z Irska Damiana McCarthyho naopak těží z toho, že není moc dlouhý. Má jen 98 minut, během kterých vás nejen několikrát pořádně vystraší, ale zároveň i pobaví a zaujme doslovnou náloží Čechovových zbraní, které pak ve finále můžete čekat a škrtat si ze seznamu, kterak se postupně zjevují. Na co naopak nedochází a v příběhu by to ani nedávalo smysl, je jakékoli gore, krev a podobné věci. Ty jednoznačně hledejte jinde.

Ano, příběh, respektive jeho vyústění, je kvůli těm pečlivě roztroušeným náznakům a nápovědám maličko průhledný, nic mu to však neubírá na zábavnosti a především poutavosti. Ať už máte rádi revenge zápletky, či nikoli, Duše prokletých nabízí dostatek hororových propriet pro všechny, kdo mají rádi jednoduché a účinné příběhy s jasným začátkem a koncem. Lehce šablonovité postavy vám sice v hlavě asi příliš dlouho nezůstanou, chytrý scénář s několika vyloženě lahůdkovými momenty by však mohl. Hype filmu spíš ublíží. Jděte do toho však naslepo, případně otevření zavedeným postupům, a nebudete odcházet zklamaní.