O některých filmech je v podstatě zbytečné vést jakékoli širší debaty. Imaginární průměrný divák si bez problémů podá ruku s imaginárním průměrným kusem celuloidu, aniž by jej nějak zvlášť zajímala informace, že své peníze mohl utratit mnohem lépe. Třetí díl série Dob ledových je přesně z tohoto soudku, tedy nadesignovaný pro nenáročného spotřebitele a jeho co možná nejkošatější potomstvo. Většina z těch, kteří předchozím epizodám zajistili onu miliardu a kousek celosvětových tržeb, na trojku půjde i kdyby tu bylo napsáno, že obsahuje propagaci fašismu, pedofilii a Václava Vydru.

Což naštěstí není pravdou, neb v něm naopak najdeme propagaci mezidruhových přátelství, klasické rodinné hodnoty a hrdinného lasičáka. Ale stále je jen stěží zpochybnitelné, že jde o počin veskrze průměrný, prakticky do puntíku naplňující funkci třetího a velmi pravděpodobně nikoli posledního dílu této místy roztomilé, leč obecně veskrze neambiciózní série.

Ne, nebylo by férové přirovnávat veškerou současnou animovanou produkci k bravurním výplodům mistrů z Pixaru, ale zároveň je těžké ubránit se myšlence, že by neškodilo cítit z filmu aspoň trošku snahy, třebas jen malou špetku zájmu o stvoření něčeho nového, svěžího, lepšího. Nejzábavnějšími místy jsou stále ony s hlavním dějem nesouvisející epizodky, obsahující šavlozubého veverčáka Scrata, který opět svěřepě pase po stále vynalézavěji unikajícím žaludu... ovšem situaci mu tentokrát komplikuje děvčice-Scratice, s níž během filmu sehraje řadu koketérsko-rivalských etudek, jež ovšem s hlavním dějeproudem souvisejí jen zcela okrajově.

A pak je tu onen zmíněný lasičák (v původním znění mimochodem s hlasem Simona Pegga), který si také v příslušných scénách skrze svůj desperátský šmrnc zjedná slušný divácký respekt... ale stále je jen figurkou. Vztahy mezi ústředními hrdiny stále zavánějí kašírkou, respektive dějovou konstrukcí hmatatelně hrubšího zrna. Což mi připomíná, že je záhodno prohodit něco povinných vět o ději.

Mamut Manny se svou mamuticí zanedlouho čekají malý chlupatý přírůstek. Dobrácký ale prostodušší lenochod Sid se na něj náramně těší, ale také si uvědomí, že by mu neškodilo něco vlasního rodinného zázemí. Tygr Diego si mezitím uvědomí, že už není nejmladší a nejzdravější, tudíž se rozhodné kamarády opustit a vydat se do světa. Je ovšem neodvratné, že se brzy znovu sejdou. Sid totiž při svých sebelítostných toulkách narazí na trio opuštěných vajec, z nichž se vzápětí vyklubou malí dinosáurci. “Mamka” si je nepřekvapivě zamiluje, ale zanedlouho se země zatřese a na scéně se objeví monstrózní mamka opravdová.

Sid je unesen a jeho kamarádi se vydávají na záchrannou výpravu, která je vbrzku svede dohromady a následně společně zavede do podzemního světa, ve kterém stále přežívají celé zástupy nejrozrodivnějších dinosaurů, obvykle masožravého druhu. Podaří se našim hrdinům prokličkovat mezi jejich tesáky, zachránit svého přítele, navázat nová přátelství a zpevnit ta stará? Čistě mezi námi: Ano, je to o něco pravděpodobnější než že Sida přejede vlak a mamutice potratí.

Z technického hlediska je třeba upozornit na dvě věci: Jednak že je film možné v určitých kinech vidět ve 3D. To je poměrně dobře zvládnuté, oči z něj nebolí, ale přidaná hodnota je neveliká. Bude ještě chvilku trvat, než se filmařům podaří najít tu správnou míru mezi vlastní exhibicí a krčením divákových ramen. A za druhé že design postaviček a prostředí i animátorská práce nejsou nikterak na výši. Faktor oční pastvy je tu docela nízký.

Z osobního hlediska bych doporučil nechat peníze v kapse a v srpnu pak za ně jít více než jednou na nový Pixar, Vzhůdu do oblak. A případný absťák na komické mučení veverek léčit u DVD s jedničkou nebo po večerech v parku.