Pokud chodíte na MovieZone už nějaký ten pátek, zjevně teď cítíte ono pověstné civalovské šimrání. Jaká konstelace hvězd přiměla zrovna mě k tomu, abych napsal VIM Districtu 9? Redaktora, který v srpnu 2006 napsal novinku s titulkem “Who the f*ck is Neill Blomkamp?”, tedy text, jež vygeneroval bouřlivou diskuzi a následně dokonce i stejnojmenný hrneček. Jeden z památných okamžiků MZ, jeden z památných omylů, kterých se tu a tam i ti nejlepší z nás dopustí. Na prahu premiéry seriálového Halo (24. března na Paramount+) si můžeme nyní neskromně přiznat, že jsem… měl pravdu. Neill si tehdy pod dozorem Petera Jacksona ukousnul příliš velké sousto a chtěl na nás jako debutant vyrukovat rovnou s blockbusterem, což mu studio nemilosrdně zatrhlo. Jenže mojí rozzuřené novince rázně přistřihla křídla premiéra Blomkampova prvního a zdaleka nejlepšího filmu o tři roky později. Cucák z Jižní Afriky se vrátil a já jsem si musel sypat popel na hlavu.

Nebudu tu citovat z tehdejší nabubřelé novinky, kterou si můžete sami najít (nebo kliknout sem), ostatně patří do kánonu MovieZone. Finta je v tom, že District 9 byl i přes tohle “Haló” nečekanou bombou a srdcovkou. A zůstává jí dodnes. Blomkamp od mimozemšťanů neuhnul, ale využil kulisy dostatečně osahaných slumů na kraji Johannesburgu a zasadil je do mírné budoucnosti, v níž není největším problémem pozemská chudina, ale návštěvníci z jiných světů - podivní kreveťáci, co ztroskotali na Zemi a nikdo pořádně nezná jejich úmysly. Úředníček Wikus má za úkol zanalyzovat situaci a zařídit vystěhování kreveťáků ze slumů do internačního tábora za městem. Socioekonomické paralely jsou nepřehlédnutelné, ale Blomkamp je naštěstí využívá k rychlé expozici a navození tísnivé atmosféry. V jádru totiž chce stejně jako divák rozlousknout tuhle mimozemskou “invazi”. A ve chvíli, kdy nešikovi Wikusovi něco tzv. “spadne do oka”, začnou se dít věci.

Tam, kde motiv “teď jsi jedním z nás” lze v rámci oscarového dramatu využít k obžalobě společnosti, tam Blomkamp řadí dvojku a rázem i trojku, aby svůj vztyčený prst proměnil v sevřenou okovanou pěst. Snímek se stejně jako hlavní představitel mění před očima a morfuje z dokudramatu v akční béčko s velkým srdíčkem. Blomkamp zručně přimíchává čím dál tím víc honiček a přestřelek, aniž by kompromitoval kukuč filmu, v němž se kamera třese tak akorát, aby zakryla pěkné, ale přeci jenom trochu lacinější triky.

District 9 díky téhle neotřelé kombinaci skvěle drží pohromadě dodnes a i jedenáct let po premiéře z něj vyzařuje neklidná a svým způsobem lákavá energie, k čemuž notně přispívá i Sharlto Copley v hlavní roli. Rozepsat kraťas do celovečeráku je většinou řehole, ale Blomkamp jako debutant kráčí kupředu sebevědomě a tahá z rukávu další a další nápady, ať už jde o vznosné myšlenky nebo přízemní akci. District 9 svého času lákal parádním guerillovým marketingem a i v rámci trailerů držel karty blízko u těla. V kinech šlo o velké zjevení s koncovkou, co slibovala District 10. Místo toho jsme dostali Elysium nebo Chappieho, snímky ne vyloženě komerční nebo zaprodané, na to je Blomkamp až příliš velký svéráz a tvrdohlavý autor, jemuž utekla celá řada velkých značek kvůli tomu, že odmítal kompromisy. Jeho nedávno uvedené pásmo kraťasů, Oats Studios, nicméně naznačuje, že ten sequel k Distritu v hlavě pořád má. 

A já bych ho rád viděl. Možná je na čase napsat novinku s titulkem “Where the f*ck is Neill Blomkamp?”, protože přesně tyhle horlivé nováčky i osobité tvůrce teď jako diváci potřebujeme, ať už v kinech nebo na VOD. Dřív než nás studia umlátí vyčpelými franšízami a neustálým restartováním a ředěním svých starších hitů.