Co všechno vám chybí ke štěstí? Jaké jemné substance v předivu života člověk potřebuje, aby mohl být šťastný? Je to láska? Životní partner? Dům se zahradou? Nově narozený potomek? Mladý pár Grace a Jackson to všechno má. A k tomu ještě hlavu plnou snů a ideálů o tom, jak ona napíše román a on vydá debutové album. Co na tom, že žijí ve starém polorozpadlém domě, jehož renovace je daleko za hranicemi jejich sporadických příjmů. Nezáleží na tom, že žijí na samotě u lesa a k nejbližší civilizaci to mají pěkný kus cesty americkým středozápadem. Všechno se nějak udělá. Vždyť se přece milují a touží po sobě tak, že se od sebe nedokážou odtrhnout. Co by se mohlo pokazit? 

Die My Love patří k těm snímkům, kde už z úvodní scény tušíte, že osud pro hlavní hrdiny nepřichystal žádný happy end. Právě naopak. Drobné nuance v chování mladého páru už od počátku naznačují, že mezi nimi vzniká problém, jehož neřešitelnost jim brzo začne přerůstat přes hlavu. Jenom nedokážete odhadnout, jak moc a jak dalece. Zastaví se postupný rozklad jejich animálního vztahu na úrovni společenské únosnosti, nebo půjde ještě dál, do rovin čistě patologických? A kde vůbec leží hranice toho, co je a co není normální, když dojde na něco tak křehkého, jako je partnerský vztah a lidská duše obecně? 

Die, My Love: FOTOGALERIE

Pokud vám přijde, že jsem položil až příliš mnoho otázek, aniž bych na ně současně odpověděl, potom jste vystihli hlavní rovinu nového snímku skotské režisérky a scenáristky Lynne Ramsay (Musíme si promluvit o Kevinovi, Nikdys nebyl). Příběh Grace (fantastická Jennifer Lawrence) a Jacksona (neméně skvělý Robert Pattinson) není o hledání odpovědí na to, proč se jim život postupně mění v peklo. Resp. proč si navzájem dělají všechny ty hrozné věci, které velmi brzo začnou překračovat to, co běžná středostavovská morálka jakožto pofidérní svědomí většinové společnosti považuje za „normální“. Nic takového Lynne Ramsay v pozici režisérky i (spolu)scenáristky nemá v úmyslu. 

Die My Love není Manželská historie. Není to příběh o rozpadu jednoho partnerství, kde se dva normální milující lidé navzájem odcizili tak, až je to roztrhalo. Je to precizní studie duševní poruchy mladé ženy, jejíž budoucnost mohla být plná lásky a radosti, kdyby do jejího života nezasáhla nevyléčitelná nemoc duše. To, co z počátku vypadá jako živelné až živočišné chování divoké mladé ženy, podpořené stejně temperamentním až svéhlavým partnerem, brzo přeroste v něco jiného, neovladatelného a nezvladatelného. Grace přitom nemá jedinou šanci, aby se z toho začarovaného kruhu vymanila. Vše, co se jí ve snímku děje, je důsledkem její choroby. Nemá možnost volby, je smýkána neodvratnými projevy její poničené mysli a zpoza žaláře vlastní psychiky bezradně přihlíží, jak vše kolem sebe ničí a decimuje.

V tom spočívá hlavní síla filmu, ale současně i jeho největší problém, a tím je absolutní divácká nevstřícnost. Zapomeňte na něžnou romantiku Zápisníku jedné lásky nebo podobných romantických dramat. Die My Love je syrový exkurz za hranice všeho běžného. Ramsay si tradičně vybrala velmi specifický lidský problém a věnuje se mu nikoli z hlediska společenského, ale introspektivního. Je to snímek, kde nahlédnete za oponu jedné duševní poruchy, díky čemuž máte možnost blíže poznat, v jakém pekle takový člověk žije. A současně pochopíte, že taková situace není o hledání řešení, protože žádné řešení neexistuje. Odpovídá tomu lehce surrealistické filmové aranžmá, kde si nejste úplně jisti, jestli to, co vidíte, je skutečně pravda. Režisérka vás nechá tápat, stejně jako životem tápají lidé s duševní poruchou. 

V hlavní roli exceluje Jennifer Lawrence, jejíž vlastní těhotenství během natáčení dodalo snímku dechberoucí autentičnost. Její Grace je od počátku jiná, velmi bezprostřední a neortodoxní, což se zdánlivě ideálně promítá do partnerství s podobně střiženým Jacksonem v podání Roberta Pattinsona. Jejich vzájemná interakce má už od počátku až animální podobu, což na jednu stranu vystihuje intenzitu vzájemného vztahu, ale na druhou stranu brzo získá patinu něčeho maligního, co se jim záhy vymkne jakékoli kontrole. Oba herci přitom do svých rolí dali maximum, což dokládá jejich nepopiratelný herecký talent a současně odvahu ztotožnit se takovýmto způsobem s divácky velmi nevděčnou rolí. 

Jediné, co se dá novému snímku Lynne Ramsay vytknout, je až příliš velká koncentrace na Jennifer Lawrence. Ne že by její postava nebyla svým způsobem fascinující, ale finálních 118 minut je příliš dlouhá stopáž na to, aby se dramatičnost děje časem zbytečně nerozptýlila. Jak se Grace propadá po spirále psychické pasti hlouběji a hlouběji, získá struktura děje až příliš repetitivní ráz. Přitom stačilo dát stejný prostor Pattinsonovi, jehož Jackson je sám o sobě velmi zajímavou postavou a Ramsay na něm mohla předvést, jak se s takovou situací vyrovnává člověk, jenž má dost problémů sám se sebou. To samé platí také o dvou výrazných vedlejších postavách v podání Nicka Nolteho a Sissy Spacek – kdyby jim scénář umožnil větší interakci s hlavní hrdinkou, mohl být příběh bohatší, aniž by ztratil cokoli ze své soustředěnosti. 

Přehrajte si trailer Duševní poruchy a psychická onemocnění jsou totiž pořád tabuizovaná témata, kterým se většinová spolčenost často vyhýbá, jako kdyby to bylo něco nakažlivého. Možná proto, že je velmi obtížně se v takové životní situaci zorientovat, pochopit její podstatu a akceptovat fakt, že na nemocného člověka (v tomto případě mladou maminku se slibnou životní perspektivou) nelze aplikovat běžné normy chování. V této perspektivě je Die My Love precizně napsaný a skvěle zahraný snímek, jehož tíha vás při sledování rozdrtí a uvede do stavu velké psychické nepohody. Pokud to ale překonáte, budete odměněni odvážným vhledem do míst, kam běžný smrtelník nemá šanci nahlédnout.