Podařených válečných filmů je v posledních letech jako šafránu a těch, co se věnují příběhům borců létajícím vzduchem, je ještě méně. Právě kousky o hrdinných letcích zažívají v posledních měsících přeci jen lepší časy. Může za to samozřejmě monstrózní úspěch druhého Top Gunu, v němž Tom Cruise a spol. předvedli, jak neskutečně intenzivní mohou letecké souboje být, když k tomu máte fištrón, odvahu a talent. Fazónů leteckých projektů pak může za pár měsíců zlepšit také seriálový následník Bratrstva neohrožených a Pacifiku, Masters of the Air. Ještě před výletem do druhé světové se však do kin dostala další zajímavá a ambiciózní novinka Devotion. Film pak lákal sympatickými trailery i zasazením do korejské, tzv. zapomenuté, války. Jenže místo dalšího akčního nářezu ve vzduchu přiletěl komerční propadák, po němž v kinech neštěkl ani pes. A bohužel zcela po právu.

Materiál na strhující válečnou vřavu i ambiciózní drama v jednom by přitom snad ani nemohl být lepší. Dostáváme tak příběh americké elitní letecké jednotky, jež se po druhé světové připravuje na další možné nebezpečí v podobě komunistických hrozeb. A nechybí mezi nimi sympaťák Tom Hudner a zejména Jesse Brown, první černošský pilot ve službách USA, který splnil letecké zkoušky v námořnictvu. I přesto, že jeden z nich rád dodržuje pravidla, zatímco ten druhý si jde trochu vlastní cestou, vznikne mezi nimi velké přátelství. Jenže pak jsou společně se zbytkem týmu povoláni do korejské války.

Karty tu jsou tedy jasně rozdány a divák doufá, že dostane nejen ambiciózní a dojemný příběh okolo černošského letce, ale také výživné akční hody, které nám navíc v klidnějších pasážích prozradí i něco málo o méně známém válečném konfliktu. Jenže výsledek je strašná a utahaná nuda. Nepříliš známý J. D. Dillard, totiž ukazuje, jak vypadá typická rutinní a zcela sterilní režie, která nemá absolutně co nabídnout a ani s jedním z nadějných prvků snímku nedokáže patřičně pracovat. Coby režisér má problémy s tempem, akce ve vzduchu ani jednou nevybočí z šedivého průměru, po návratu Mavericka nemá diváka vůbec jak strhnout a ve výsledku se tu toho ani moc nestane. A to má počin zcela zbytečně dvě a čtvrt hodiny! Jenže většinu přetažené stopáže se tu jen mlátí prázdná dialogová sláma, jediný větší konflikt mezi postavami se vyřeší během dvou minut a na korejskou válku dojde až po více jak hodině filmu.

Pokud navíc doufáte, že si rozšíříte své znalosti dějepisu, tak jste tu špatně. O této historické kapitole se nedozvíte prakticky nic a ani příběh okolo Jesseho Browna toho moc nezachrání. Jonathan Majors sice roli uhraje na jedničku a společně se sympaťákem Glenem Powellem z Top Gunu tvoří hezky fungující dvojici, které se toho nedá moc vytknout. Jenže ani jeden z nich nemá vlastně moc co hrát, postavy jsou ploché a samotný Brown tu není moc zajímavý. Přidejte si pak k tomu patřičnou dávku patosu, klišovitých dialogů, předvídatelných scén a špetku rasismu a máte na světě válečný kousek, jenž nemá dnes už moc co nového nabídnout.

Přehrajte si trailer Devotion není úplnou katastrofou či stupiditou, u níž by si divák každou druhou minutu klepal na čelo. Jen jde o naprostý žánrový průměr, jenž navíc působí dojmem, že byl omylem 20 let zavřen v trezoru. Do dob Bayova Pearl Harboru a dalších válečných kousků, by totiž snímek jakž takž zapadl. I zde by ale nudná Dillardova režie vedle Bayových velkorysých výjevů nejspíš dost nudila. Ostatně, když se divák to nejzajímavější z celého filmu dozví až v závěrečných titulcích, není to zrovna ideální. Pokud jste tedy po Top Gunu doufali v další letecké žně, tady vám úplně pšenka nepokvete.