Je statisticky doloženo, že kina plní zejména omladina. V celém světě se chuti teenagerů a dvacátníků dokáží přizpůsobit, ať už se tím míní Iron Man, Mexická jízda nebo Hráči. U nás jako by ty největší události filmového roku byly zkonstruovány pro potřeby diváka kategorie 40+, ba pro diváka svátečního, který si vkus formuje leda u Ordinace v růžové zahradě a dvacet let starých českých klasik. Ne, nevolám tím po generačních výpovědích, ale po seriózní potravě pro „mládežníky“, jimž jen odlehčení Snowboarďáci a Bobule nestačí. Zoufale se jí nedostává.

Mám bohužel pocit, že tvůrci Dětí nocí to chtěli změnit. Nasvědčovaly by tomu všechny „papírové předpoklady“ – podle nichž bychom se měli setkávat s nejdůležitějším filmem sezóny. Lepší mladé herce u nás neseženete, na jejich výkon byl dokonce vystaven certifikát kvality v Karlových Varech. Zárukou kvality je i kameraman Martin Štrba. Režisérka Michaela Pavlátová (prý) zaujala svým debutem Nevěrné hry a scénář Ireny Hejdové sbíral ocenění dlouho před svou realizací. Možná jste se dočetli na jiných místech, že jeho pracovním názvem a hlavním tématem se stala letargie – tedy těžko identifikovatelný pocit, jemuž homo urbanicus, vyrostlý z puberty, podléhá zvlášť rád a zvlášť často. Zároveň pocit těžko identifikovatelný, pocit nenahmatatelný, niterný pocit existenciální, jenž má v podstatě sám o sobě vyplnit sto minut českého filmu...

...přitom jde o úkol, na němž by si mohli vylámat svůj talent i ti největší ze světového filmu. Zachytit vnitřní klokot v bezdějovém filmu, bez výtvarných vsuvek, popisné symboliky a jiných berliček, je úkol ohromný. Ne nadarmo dokázaly nejvíc existenciálních pohnutek zhmotnit filmy o něčem úplně jiném (mohl bych je jmenovat dlouho, aniž by spolu měli mnoho společného: Trainspotting, Mechanický pomeranč, Klub rváčů, Absolvent, Human Traffic, Půlnoční kovboj...). I ty dějově nejprázdnější z nich (Americké Graffiti, Rebel bez příčiny, Flákači) působí vedle Dětí noci jako výběr ze shakespearovských katarzí prokládaný jízdou na horské dráze. Film Pavlátové a Hejdové je prázdnější. Jsa vyplněn stopováním hlavní hrdinky, Ofky, která v podstatě jen bloumá Karlínem, občas zazevluje v obchodě, prohodí pár slov s kamarádem Ubrem, absolvuje několik dialogů se svými blízkými, a pak odtančí vstříc závěrečným titulkům.

V tom lze spatřovat jistou originalitu i odvahu, protože jít pouze po náladách, atmosféře a vnitřních pocitech, to se u nás příliš nenosí. Způsob, jakým se za tímhle cílem dochází, je ovšem bolestivý. Náladotvornost je nahrazena sledem situací, jejichž „pravdivost“ a „obyčejnost“ se obrací v pouhou banalitu a vágnost. Nevadí tolik, že se Děti noci zformovaly v rozplizlý (ne)dramatický patvar, v němž schází vnitřní napětí, konkrétní náplň jednotlivých momentů už ale otravuje. Každý rozhovor s rodičem nebo se známou u lékaře je ryzím klišé, které má v krátké době názorně ukázat divákům, co přesně máma s tátou cítí, co si myslí, co na to Ofka atd. Jinak řečeno: Tupý diváku, povedeme tě za ručičku, přehrajeme ti dialogy, které si slyšel buď doma nebo od sousedů, a ty hleď a ustrni nad tím, co znáš z vlastní životní pouti. Děti noci se díky téhle „kreativitě“ drolí na předvídatelné a polopatické scény typu „dcera stříhá matku, a ta emocionálně exploduje“, jež do filmu nemotorně vnáší „pocity a myšlenky“, aniž by dokázaly působit líp než jako scenáristický konstrukt někoho, kdo by asi dobře obstál při psaní Dobré čtvrti a Místa v životě.

A to radši nemíním pitvat výjevy z obchodu, v němž po jednom defilují ty nejočekávanější typy zákazníků (remcal, zamilovaný páreček, turisti, ztracená holka atd.) a kde dojde i na scénu se zlodějem, která nejen že v kontextu filmu nedává moc smysl, ale evokuje i vzpomínky na alternativní konec Clerks, kde lupič sloužil jako bizarní tečka za absurdní komedií. Tady je naopak smrtelně vážným dějotvorným prvkem. Uff. 

Na jednu stranu se Děti noci pokouší o bezdějové zachycení impresí, na tu druhou do nich vstupují skrz na skrz klišovité momentky s vedlejšími postavami, které mají doslovně definovat Ofčin pohled na svět. Tyhle postupy se logicky tak dlouho tlučou, až je výsledkem naprosto vyprázdněné drama o mladé holce, přeplněné schematismy a modelovými situacemi, jak z příručky o tom, jak to na světě chodí. Naopak, v Dětech noci nedokážu identifikovat jedinou scénu, která by nejasný mladický život – minimálně ten můj – dokázala buď rozjasnit, nebo jakkoliv obohatit, neotřelým, očistně upřímným, nebo řeřavým pohledem. Insideři svalují vinu na přepisovaný scénář, jenž byl původně mnohem víc pocitový. Paskvil z něj prý vznikl až ex post. Škoda.

Mrzí mě to. K Dětem noci jsem sice přistupoval s despektem, protože film o holce jménem Ofka a jejím kamarádovi Ubrovi, jenž vybírá popelnice, smrděl od počátku šíleným scenáristickým konstruktem, naprosto odtrženým od reality a skutečného života (ta jména! a popelnice? wtf?!). Ne nadarmo kolega Tsunami_X na adresu Dětí noci poznamenal: „Proč tady sakra někdo nenatočí film o tom, jak si borci honí ptáky? O životě by to řeklo mnohem víc.“ Měl pravdu. Koho zajímají kamarádi, kteří vybírají ze smetí medvídky Ubráčky? A pokud vás urazilo ono téma masturbace, jiný kolega, Tetsuo z Aktuálně, tuhle poznámku podpořil výrazně intelektuálnějším konstatováním ze své recenze. Cituji: „Jako mnohé jiné zdejší snímky je naplněn odporem k sexu, jídlu a větší tělesnosti (pocení, vylučování, zvracení).“ Ano, Děti noci jsou až k zbláznění sterilní, korektní a bezpohlavní. Jejich hlavní dvě figury však nakonec fungují, čistě díky skvělé Issové a jejímu kumpánovi Mádlovi. O to víc mrzí, že se předvádějí ve výborně nasnímaném i ozvučeném filmu, jenž je nakonec úplně zbytečný.

Zbytečný? V televizi, se zacílením na střední generací, která si bude myslet „že těm mladým přijde na kloub“, budou mít Děti noci asi úspěch. Což je trestuhodně málo.

P.S.: Dlouho mě v kině hlodala otázka, co je to sakra za holku, že nezná ani ICQ. Až pak v mé blízkosti kolega Trellíno (poslední dnešní citované T, a byly to jen nicky, ne jména á la Ofka :-) zaklel kvůli ohromnému množství značek, nainstalovaných do filmu. Přidávám se: Zkurvenej product placement!