Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.
Dějiny násilí | A History of Violence | 2005
csfd  imdb
US premiéra: 30.09.2005
CZ premiéra: 10.11.2005
režie: David Cronenberg
hrají: Viggo Mortensen, Maria Bello, Ed Harris, William Hurt

Dějiny násilí: Recenze


ikona
Cival
 

S Davidem Cronenbergem jsme nikdy nebyli příliš velcí přátelé. V tom lepším případě mě jeho filmy neoslovily, v tom horším jsem se cítil tak trochu méněcenný kvůli nedostatečné úrovni své duševní perverznosti. A v tom nejhorším... jsem se neubránil nechápavému kroucení hlavou nad myslí jednoho z největších úchylů filmového plátna. Nevydávám se za experta přes Cronenberga, který by kupříkladu popíral spouštění dávícího reflexu při libovolném obcování s jizvami v Crash, ale i tak bych si dovolil tvrdit, že Dějiny násilí jsou nejstravitelnějším kouskem ve filmografii zběsilého Davida. A vzhledem k potřebám onoho imaginárního "průměrného diváka" asi i nejsnazší k užívání. Samo o sobě by to mohlo všechny Cronenbergovy fanoušky vyděsit a předem odradit... ale z takových předsudečných chybiček se už snad všichni příznivci Příliš dokonalé podoby nebo Videodrome dokázali ve svém životě mnohokrát poučit.

Davida Cronenberga totiž v žádném případě nepotkalo vyměknutí, v jehož důsledku by tak jako poslední roky Polanski či (o něco méně) Scorsese otvíral žánrové škatulky a plnil je formálně zdatnou, ale duševně vysmejčenou náplní. Cronenberg se neústupně drží svého kopyta, když vcelku triviální námět mistrně rozvíjí jako puntičkářský režisér vracející se k nejčistší podstatě žánru. Bude to znít možná šíleně, ale Dějiny násilí mi v určitých aspektech ohromně připomínaly Slámovo Štěstí - tím, že úzce vymezené a pevně sevřené téma bez hmatatelnějších motivických odboček Cronenberg podává formálně strohým, až jednoduchým způsobem, z nějž čpí absolutní kontrola nad materiálem.

Samozřejmě, že Dějiny násilí jsou v některých momentech napínavé až běda, znepokojivé až do stádia nervózního svírání opěradla a tím pádem i lahodně temné svou atmosférou a ne vnějšími a rychle odplývajícími prostředky. Uzounký příběh přitom může zaujmout jen ve dvou rovinách, z nichž ani jedna sice není kdovíjak hlubokomyslná, ale obě jsou při svém omezeném záběru do mrtě propracované a vytěžené. Své dílko Cronenberg vystavěl na kontrastu mezi rodinným světem Toma Stalla a světem násilí, do nějž zabředává jeho "probuzené" já. Zatímco první rajón je romantický, americky dokonalý a souloží se v něm velice něžně a pozorně, v tom druhém romantiku nahrazuje totální cynismus, americky perfektní jsou tak maximálně černé kaluže krve a animální sex nemá daleko ke znásilnění. A hlavní hrdina, který nepatří do ani jednoho z nich během stopáže přechází od falešného snu k brutálnímu zúčtování, aby skončil tam, kde si podle Cronenberga zaslouží (na důkladné duševní očištění přitom můžete předem zapomenout).

Jak je již z názvu patrné, tematizace násilí je pro Cronenberga prvním i posledním. Sledujeme fenomén, před kterým nelze utéct, protože jediným způsobem k likvidaci jeho krvavého dědictví je znovu a pouze násilí ve stále krutější podobě, povídá Cronenberg. Což naštěstí neznamená, že by pouze povrchně zamotával spirálu fyzické bolesti a utrpení - stejný význam pro něj totiž má i násilný svět útočící v podstatě bez důvodu i bez konce zvenčí. Obsahovou matérii nabíjí Cronenberg sugestivitou v naprosto soustředěném podání, pro nějž je mnohem důležitější ustřelený kus hlavy a temné tóny Howarda Shorea než takové ty běžné vedlejší postavičky, s nimiž se Tom nebo jeho děti potkávají na ulici. Všechno je podřízeno účinku událostí na Tomovu rodinu a jeho náhle se zjevivší protivníky, na psychologické proměny tím zpuštěné (např. niternosti v chování Tomovy ženy).

Nenápadné posuny v obličejích, o něž se tu hraje, dávají hodně vyniknout hercům, kteří jsou pod Cronenbergovým vedením bez výjimky výteční, což díky bohu platí rovněž o Mortensenovi (zvlášť když zkrvaven objímá svého syna s výrazem Terminátora) jako o Edu Harrisovi (když by se vám motal kolem baráku, asi byste rychle vyměnili petlici za pancéřované dveře). Výborná je i Maria Bello, ale bezkonkurenční nezapomenutelností vás omámí hlavně William Hurt jako šílený a přehnaně srandovní protivník No. 1. I díky němu se Cronenbergovi podařilo vyšperkovat svůj film parádním a neskutečně černohumorným finále, které co do záchvatů smíchu na jednu rozstřelenou mrtvolu hravě překoná i Coenovic zabíjačky. A vzhledem k tomu, že i veškerá "akce" je natočená přehledně a v kontextu Cronenbergova stylu nečekaně efektně, nezbývá mi než zalepit obálku a poslat Davidovi do Kanady žánrově vycizelovaných osm hvězdiček. Doporučeně.

Verdikt

avatar8/10

Cival


Hodnocení redakce

  • avatar8/10

    k0C0UR

  • avatar8/10

    imf

  • avatar8/10

    Shushika

  • avatar8/10

    KarelR


Hodnocení čtenářů

  • avatar9/10

    gage

  • avatar7/10

    Tuxedo

  • avatar6/10

    novoten

  • avatar9/10

    Joe

  • avatar9/10

    Jeržik

  • avatar8/10

    acheron

  • avatar8/10

    Amrodel

  • avatar6/10

    luksa

  • avatar8/10

    st39.6

  • avatar8/10

    Sewec

  • avatar6/10

    deiwi

  • avatar9/10

    Kordus

© copyright 2000 - 2019.
Všechna práva vyhrazena.
Hosting zajišťuje: Stable.cz
Kontakty: Technická podpora | Redakce

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se na MovieZone zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace