Poslední dobou se na filmové plátno vrhá čím dál tím víc superhrdinů, kteří potírají zločin, aniž by uměli létat, střílet pavučiny nebo byli od přírody nezranitelní. Částečně je to určitě proto, že ne každý sežene peníze na zdemolování půlky Manhattanu, zároveň se tak ale k realizaci dostává mnohem rozmanitější sorta příběhů, než jen ty s pohledným svalovcem v těsném trikotu/masce/brnění. A důkazem, že můžete natočit skvělou žánrovku i za minimální peníze a s loserem v centru dění, je právě Defendor.

Arthur Poppington, jak zní občanské jméno odvážného Defendora, totiž nepatří zrovna mezi lidi, které byste poslali do boje s organizovaným zločinem. Pracuje jako silničář, pomalu se bojí konverzace s cizí osobou a vůbec dělá spoustu věcí, které potvrzují, že má IQ jen o trochu vyšší než Forrest Gump. Arthur si ale tohle všechno vynahrazuje v noci, kdy obléká triko s velkým D na hrudi a nasazuje si černou helmu s baterkami, aby se stal jiným člověkem. Nekompromisním ochráncem zákona, který si říká Defendor. V podobě svého alter-ega potom životem utrápený prosťáček pátrá po jakémsi pánovi, který prý ohrožuje město pod jménem Captain Industry, a do cesty se mu staví jak policie, tak obyčejní spoluobčané. Především tedy jedna protřelá prostitutka, s jejíž pomocí by konečně mohl dopadnout svou nebezpečnou nemesis.

V první řadě je potřeba vědět, že Defendor rozhodně není nějaká parodie na comicsové filmy. Není to vlastně ani komedie, ale spíš docela vážné drama, které je pravidelně odlehčováno zábavnými scénami a upřímně míněnými supermanskými hláškami. Nic z toho však nikdy neruinuje pečlivě nastavený směr filmu, nýbrž jde pouze o ujištění diváka, že všichni za kamerou vědí, že točí indie za nějaké čtyři miliony dolarů a po place jim běhá idiot s lepenkovým písmenem na prsou. Tahle omezení stojí za tím, že v Defendorovi nenajdete velkolepé akční scény, zhola nic ale neubírají na jeho ponuré atmosféře a schopnosti vás vtáhnou do příběhu. Což jsou hlavní zbraně, kterými se tahle story o magorovi se srdcem na správném místě ohání. 

Defendor je politováníhodným hrdinou s těmi nejčistšími úmysly, dobrým mužem ve zlém světě, kterému rozum neřekl, že házet po ozbrojených gangsterech kuličky není zrovna bezpečný nápad. Neplatí pro něj nadnesené zákony světů z malovaných sešitů a každá rána do žeber ho opravdu bolí, což filmu dodává autenticitu, o jaké si většina žánrové konkurence může nechat jen zdát. V podstatě se tak stává drsnou a realistickou „comicsárnou“, která ale nikdy nesklouzne do škatulky „blbé béčko“. Propaguje totiž ta samá morální poselství, jaká najdete u jejích popcornových bratříčků, jen tak činí mnohem civilněji a s větší dávkou ironického humoru.

Za tyhle kvality můžou krom dobrého scénáře hlavně výborné herecké výkony všech zúčastněných, kteří postavám opravdu vdechli život (Woody Harrelson je bezchybný), a také soustředěná a citlivá režie debutujícího Petera Stebbingse. Díky němu se z Defendora nestala směšná ptákovina. Film táhne lehce dolů jen celkem utahaná prostřední třetina, která je dějové prázdnější, než by bylo záhodno. Po zbytek stopáže Defendor zůstává idealistickým superhrdinským snímkem v netradičním balení, který by se mohl promítat jako zářná ukázka studii odmítaného nezávisláku, jehož příběh nakonec skončil tak šťastně, jak jen mohl. Díky za to a snad bude v budoucnu takových překvapení víc.