O FILMU
Neštěstí nechodí nikdy samo, ale mám pocit, že zrovna nás navštěvuje až příliš často. Nejen že Uwe Boll chystá na příští rok rovnou tři(!) filmy, ale jeho stejně nebezpečný černošský kolega si už svojí dávku taky vybral. Tyler Perry se možná netěší takovému zájmu fanoušků jako německý ďábel, ale to neznamená, že by odváděl horší práci. Tenhle sedmatřicetiletý režisér si zařídil dobré živobytí tím, že založil divadelní společnost, jejíž hry jsou připravovány pro jasně definovanou skupinu – pro černochy. Ale to mu nestačilo a dvojice jeho filmů Diary of a Mad Black Woman a Madea´s Family Reunion (ve kterých on sám hraje hlavní ženskou roli) z něj i přes velmi silný odpor kritiků a lidí s kapkou vkusu udělaly hvězdu. A ta se příští rok znovu rozzáří. Daddy’s Little Girls by měl být jakýsi obrácený příběh o Popelce, ve kterém hlavní hrdinka, dáma z nejvyšší společnosti, najde opravdový cit a lásku až u chudého mechanika a svobodného otce tří dětí. Kolikrát jsme tohle viděli? Milionkrát. Ale kolikrát v čistě černošském podání? Řekl bych, že ani jednou. A řekl bych, že to ani moc nevadí. Pokud se k nám film někdy nějakým zázrakem dostane, můžeme si být jisti jen jednou věcí. Na Gabrielle Union se bude dívat určitě lépe než na Tylera Perryho. Kvalitu filmu to ale asi nijak zvlášť neovlivní.