Islámský terorismus je v současnosti pořádně horký brambor. Ty tam jsou časy, kdy střety kultur řešil s vousem bojovně zježeným a svalem zpoceným „deltabůh“ Chuck Norris radikálně prachem a olovem. Dnes je tohle téma až příliš otevřené a až příliš palčivé, než aby tu pomohl testosteronový kolotoč. Spíše se kolem něj obchází po špičkách, protože zadupat rovná se zaujmout stanovisko. A stanovisko zavání problémy z té či oné strany barikády. Jako zjevení pak působí snímky typu palestinského „indie“ Paradise Now, které otevřeně a bez hysterie zobrazuje zrod teroristy.

Mediální terorista Christopher Morris (známý např. z IT Crowdu) se pouští do velmi podobného tématu, jen namísto pásma Gazy nechává svoje radikály řádit uprostřed Londýna. Čtveřice lvů, kteří přinášejí svůj džihád na hlavy nevěřících psů, je pozoruhodná tím, že na „původní“ islám nemá vlastně žádné přímé napojení. Jejich radikalismus je směsí zmatených náboženských hesel, které se míchají s kapitalistickou hip-hop revoltou, leporely o islámu a figurkami z říše čiré infantility. Nemají se mezi námi věru zle, přesto neváhají celý svůj poměrně pohodlný život na předměstí Londýna zasvětit jediné ušlechtilé myšlence – vyhodit se v příhodný čas do vzduchu.  

Pokud vám to zavání nějakou tou politikou a závažným společenským řešením, dejte si klidně pohov. Morris natočil třaskavou, cynickou a šílenou komedii v duchu nejlepší britské tradice, jíž už nějaký ten pátek vládne střapatý blázen jménem Monty Python. A ten své poddané učil, aby se vždy dívali jen na světlou stránku života, neb život je jen prd a smrt je sirkou škrt. Čtyři lvi si toto krédo vzali k srdci, a tak celé to ožehavé téma o terorismu, nenávisti a sebeobětování roztáčejí v absurdním duchu nahláškované komedie o čtyřech pitomcích, kteří to celé pochopili špatně.

Už teď je zřejmé, že Čtyři lvi dozajista naštvou muslimy, alespoň tu část, která za svůj posvátný úkol považuje plamennou distribuci hřebíků mezi nevěřící. Morrisův film si z radikálního postoje dělá dobrý den, tréninkový kemp Al Kajdy líčí jako nepodařený výlet, sestavování bomb jako šílenou anabázi, při níž létají do povětří vrány, ovce i zasmušilí vousáči, a samotný akt svaté války jako šílený karneval v maskách, při němž jednotlivé postavy nemají ani ponětí, o co vlastně jde (určitě to není svatá věc).

Jenže Čtyři lvi naštvou i početné „muslimofóby“, kterým určitě nebude po chuti, že Morris otázku terorismu imigrantů 3. a 4. generace bagatelizuje jako pomatení mysli, které nesouvisí ani tolik s náboženstvím, jako spíše s pocitem vyloučení z většinové společnosti. A rozhodně jim nebude chutnat ani sdělení, že ortodoxní muslim (v tomto případě bratr hlavní postavy) sice nechce být s cizí ženou v jedné místnosti a tu svou zamyká do kumbálu (Šaríja je pes, marná sláva), ale s terorismem nechce mít lautr nic společného, protože odporuje jeho striktním náboženským zásadám.    

Jinak řečeno, 4 lvi naštvou všechny radikály – ať už hlásají smrt nevěřícím psům, nebo nutnost „všechny tyhle islámy zakázat a ty hňupy s kebabem ve vousech vyhnat zpátky do jejich zaplivaných děr“. Tenhle film se čelem k totálnímu šílenství směje a propaguje zdravý rozum (který v jednání všech postav zcela chybí). Pranic nevadí ani jeho strohá dokumentární forma – ta naopak docela vtipně tematizuje všechna ta radikální „home-videa“, hrozící koncem světa, kterými nás média tak ráda bombardují – a to už vůbec nehovořím o tom, že dráždivě navozuje dojem britského sociálního dramatu.

Jediné, co vyčuhuje z dobře zastřiženého plnovousu nekorektní satiry je tak monotónnost situací a vtipů ve střední části, která Čtyři lvi úplně zbytečně brzdí na cestě mezi humorem nabitou expozicí a naléhavým závěrem, kde už se smích láme ve zděšení i pochopení. I když si celou teroristickou anabázi projdete s příjemným pocitem, jak se z celé téhle šlamastyky dá udělat fraška, nakonec ve vás tvůrci zasejí skličující pocit – pobavení a z něj pramenící pochopení je jenom  začátkem dlouhé cesty, která rozhodně nebude k popukání.

Pokud ale budou vznikat filmy jako Čtyři lvi, snad je naděje, že neskončíme jako karnevalové postavičky plné výbušnin.