Byl Ježíš Kristus černoch, nebo blonďák? Vypadají všichni Číňani stejně? Je lepší berberská lidová hudba, nebo Elektrické hyeny? A dá se i potřetí natočit vtipná nekorektní komedie, aniž by přestala být zábavná? Návrat francouzského scénáristy a režiséra Phillipe de Chauverona do důvěrně známého maloměstského prostředí, kde předsudky a xenofobie kvetou na každém rohu, se tentokrát točí kolem čtyřicátého výročí sňatku Clauda (Christian Clavier) a Marie (Chantal Lauby) Verneuilových. Těm se v prvním díle podařilo provdat všechny čtyři dcery za „ne-úplně-ideální-zetě“ a následně je ve druhém díle udržet i s rodinami v rodném městečku. 

Za své přízemní a omezené názory na svět dostali za tu dobu tolik společenských štulců, že by to jednoho přivedlo k rozumu. Ale zejména Claude je paličák a jeho černobílé vnímání světa je stejně neotřesitelné jako přesvědčení o vlastní pravdě. Tentokrát se však bude muset připravit na čtyřnásobnou dávku životních ústrků, neboť jim dcery k výročí připravily moc fajnový dárek – velkou rodinnou oslavu, na níž pozvaly i tchýně a tchány. Jak může tohle multikulturní setkání plné bělochů, černochů, Arabů, židů a Číňanů dopadnout?

Překvapivě dobře, a to zejména pro diváka. Claude Verneuil v podání geniálního Christiana Claviera je opět ztělesněním otřesného a nesnesitelného dědka, který by nejraději každého zetě i s jejich rodiči poslal tam, kam patří (tj. do Afriky či Asie), ale jemuž společenské konvence a zejména manželka Marie nedovolí proměnit se v absolutního hrubiána. Musí tak chudák čelit neustálým útokům na svůj maloměšťácký svět, při nichž vám ho bude až skoro líto. A je to právě on, kdo je generátorem nekorektního humoru, byť mu opět zdatně sekunduje zejména Pascal N´Zoni v roli snad ještě nerudnějšího Andrého Koffiho. 

Prostor samozřejmě dostanou i ostatní rodinní příslušníci, kterých je už ovšem tolik, že role některých z nich byly redukovány prakticky na nezbytný komparz. Nejvděčněji pak vycházejí scény s rodiči zeťáků, jejichž rozdílný etnický a náboženský původ umožňuje autorům pořádat přestřelky plné skrytých narážek i otevřených urážek. A když dojdou vtipy na adresu bělochů, berberů a dalších etnik, jsou tady ještě francouzsko-německé vztahy, jež dostanou pěkně na frak díky postavě německého milovníka umění v podání Jochena Hägeleho (Kurýr: Restart).

Veškerá nekorektnost a politické divočení je samozřejmě stejně jako v předchozích dílech postaveno na karikatuře jednotlivých archetypů lidské nesnášenlivosti a omezenosti, takže se neděje žádná skutečná kontroverze, při které by zanícení obránci slušné společnosti museli již ze sálu volat veřejnému ochránci práv. Vše je navíc prodchnuto typickou francouzskou odlehčenou nonšalantností, takže se nedočkáme žádné říznější společenské satiry, jako byl např. český seriálový Most. Tahle komedie je zkrátka určena úplně všem, přičemž to, co se na plátně děje, musí být jednoznačně identifikovatelné a okamžitě srozumitelné, aby se divák nemusel namáhat přemýšlením, jak to autoři vlastně mysleli a jde-li o vydařenou politickou satiru nebo skrytý projev skutečného rasismu.

Přehrajte si trailer Když to shrneme, vyjde nám poslední pokračování patálií rodiny Verneuilových stejně pozitivně jako předchozí dva díly, ovšem s tím, že opětovné vkročení do stejné řeky je už přeci jenom lehce okoukané a náměty vyčerpané. Pořád je to vtipné a některé situace vám okysličí bránici, ale neubráníte se dojmu, že jste to už jednou (resp. dvakrát) viděli. Pokud ale máte chuť na oddychovou letní komedii s tím, že eskapády Laviho ve Vyšehradu jsou pro vás až příliš vulgární a hřejivé české komedie až příliš hřejivé, může být Co jsme komu všichni udělali? ta správná volba pro návštěvu kina. A jestli ne, tak si zalezte do své jurty!