I Rimsy si musí občas oddechnout, takže za recenzi děkujeme uživateli s přezdívkou Crom.

Francouzské komedie mají u českého diváka dobré jméno. Vděčí za to zejména velikánům typu Louis de Funés, Bourvil, Gérard Depardieu, Jean Reno nebo Christian Clavier, kteří ve svých filmech dokázali překonat hranice velmi specifické francouzské mentality a proniknout do srdcí Čechů oscilujících v humoru někde mezi Járou Cimrmanem a Kameňáky Zdeňka Trošky. V konkurenci s hollywoodskou produkcí jich sice do našich kin tolik nechodí, občas k nám ale přeci jenom nějaká zavítá. V roce 2014 to byla jedna z nejúspěšnějších francouzských komedií vůbec – „Co jsme komu udělali?“, a jelikož se tehdy hodně povedla (jak z pohledu kritiků, tak diváků – viz Woodyho recenze za 7/10), přináší nám režisér Phillipe de Chauveron pokračování, v němž navazuje přesně tam, kde skončil – příběhově i řemeslně.

Kdo nežil poslední dekádu na výzkumné stanici v Antarktidě bez připojení k internetu, dobře ví, jak je to v dnešní době složité s politickou korektností. Udělat dneska vtip o židech, muslimech nebo černoších je stejně bezpečné jako žertovat na Twitteru o pedofilii a obtěžování. Nebo o blondýnách. A žádný filmový žánr to nemá v tomto ohledu složitější než komedie, která by měla pobavit, ale v žádném případě nesmí urazit. A právě do této šlamastyky udeřil režisér Phillipe de Chauveron svou komedií s takovou razancí, až se zatřásly nejenom bránice, ale i kasovní žebříčky. Komedie o spořádané maloměšťácké katolické rodině, jíž postihl střet s multikulturním světem, bourala ve Francii žebříčky návštěvnosti a sklízela zasloužené pochvaly. Nyní, o pět let později, tu máme pokračování a je pochopitelně namístě se ptát, jak obstojí ve srovnání s veleúspěšnou jedničkou.

Hned na úvod je potřeba režisérovi (a scénáristovi) přiznat chuť znovu tlačit na pilu a krájet na kusy stinné stránky společnosti. Stárnoucí manželé Verneuilovi (naprosto přirození Christian Clavier a Chantal Lauby) sice překonali šok z toho, že si jejich dcery našly manžele ne úplně zapadající do představ svých rodičů, na jejich vnímání světa to však žádný vliv nezměnilo. Pořád jsou to tělem i duší Francouzi, kteří opouštějí rodnou hroudu jen proto, aby si dokázali, že nikde jinde žít nechtějí. Teď ovšem zjišťují, že to jejich zeťové a dcery vidí jinak a hodlají zahnívající Francii opustit jednou provždy. Proto je potřeba vymyslet plán, jak jim v tom zabránit. Do toho se ještě připlete (legální) běženec, který je možná nebezpečným teroristou a jedna svatba, kde tak trochu chybí ženich, a máme vytýčený prostor pro situační komedii, která čerpá z bohaté historie klasické francouzské frašky.

Dočkáme se proto veškerého nekorektního humoru, který je v mezích rodinné komedie ještě přijatelný a který stojí za popularitou prvního dílu. Epizodický děj využívá režisér Chauveron na maximum tak, abychom se v každé podzápletce zároveň pobavili i zamysleli sami nad sebou. Problém je, že se tento koncept časem stane příliš rutinním a gradace vtipů možná až příliš souvisí s mentalitou publika, pro které je film primárně určen. S tím také souvisí některé přehnaně patriotistické motivy a odkazy na aktuální dění ve Francii, které jsou pro českého diváka stejnou měrou nerozluštitelné jako nezajímavé. Přesto nezbývá než smeknout před snahou tvůrců zaútočit vtipem na to, o čem se ve slušné společnosti raději nemluví. A za to si tvůrci zaslouží pochvalu. Zase!