Kevina Smithe máme v redakci hodně rádi a jeho Clerks: Muži za pultem se nám opravdu velmi líbilo, tak nač čekat s VIM, když už teď je jasné, že by na tuhle konverzačku stejně jednou došlo? V době, kdy film vznikal, se všichni režisérovi fanoušci (ano, byl jsem mezi nimi) dost báli o výsledek. Kevin Smith měl za sebou totiž ambiciózní Dogma, které musel na popud naštvaných pánbíčkářů hodně přestříhat, čistě fanouškovské Jay a Mlčenlivý Bob vrací úder a pokus o vymanění se ze škatulky s názvem Táta na plný úvazek. Začaly se zkrátka objevovat pochyby, jestli ještě má na to, aby natočil pokračování filmu, jenž v podstatě definoval celou jeho kariéru.

A stačilo pár prvních minut u dvojky Clerks aby člověk pochopil, že rodák z New Jersey přesně ví, jak natočit film, který po něm fanoušci chtěli. Opět se tu příliš nehledí na to, jak film vypadá, ale mnohem důležitější je fakt, o čem si hrdinové vypráví. A tady Smith dokázal navázat naprosto dokonale. Dialogy ve druhých Clerks jsou opět na první pohled naprosto o ničem, avšak čas od času mezi debatami o extrémních sexuálních pozicích a souloži se zvířaty vyleze na povrch nějaká ta životní pravda v té nejčistší podobě.

Smith zkrátka umí jednu chvíli urážet fanoušky filmové trilogie Pán prstenů, jen aby se o chvilku později předvedl s geniálně vypointovaným dialogem, u nějž člověk bude uznale pokyvovat hlavou a říkat si, že Smith opravdu ví, že život někdy nestojí za nic. Tentokrát se však režisér, jenž málokdy vůbec hýbe s kamerou a vrcholem jeho práce bylo donedávna „někam tu věc postav, vy dva pojďte sem a mluvte o Hvězdě smrti,“ vytáhl i režijně. Už v Hledám Amy ukázal, že dokáže skvěle vést herce a umí navodit romantickou atmosféru. A tady mu to jde snad ještě lépe.

Rosario Dawson totiž výborně zapadla mezi herce-kamarády a její postava dává celému filmu větší hloubku. Clerks: Muži za pultem už nejsou jen o tom, že člověk chodí do pitomé práce a neví, co se životem. Od prvního dílu udělal Smith krok dál a celá jeho romantická linka a hledání té pravé životní lásky na pozadí souloží s oslem tu zkrátka funguje dokonale a člověk se až diví, jak může režisér, jehož dialogy dokáží urazit snad úplně každého, natočit tak dojemné scény. Závěrečný kamarádský rozhovor nebo taneční scéna na střeše fast foodu jsou totiž neskutečně upřímné a působivé momenty, které z dvojky Clerks dělají něco víc než jen pokračování kultovní jedničky. Tenhle film je zkrátka dospělejší, ale stejně zábavný a pravdivý. A stejně dobrý.