Jsou filmy, na kterých se zdánlivě nedá nic pokazit. Nejslavnější z nejslavnějších herců, oscarový režisér s urozeným rodokmenem, italské Benátky, napínákový žánr plný tajných agentů a přes to poleva z nostalgie po starých (hodně starých) časech. Florian Henckel von Donnersmarck si pravděpodobně jen chtěl po oslavovaném dramatu Životy těch druhých, natočit vysněný projekt - tak trochu návrat do dob, kdy od sebe odrážely pohledy a suché hlášky legendy jako Clark Gable a Grace Kelly. Jenže právě absence opravdových hvězd ho zradila.

Neberte to jako prvoplánový útok na paní Pittovou a největší samaritánku na západním pobřeží USA, ale Angelina Jolie ve svých posledních rolích vypadá jako by znuděně vydělávala na další maxibalení plenek. Jde z ní zima jako z rozkopnuté ledničky, zatímco Johnny Depp v Cizinci působí jako Jack Sparrow na sedativech. Ze začátku to ale funguje jako taktická hra na tajemství. Angelina dostává dopisy od záhadného Alexandera Pearce, po kterém jde londýnská policie a jeden britský gangster. V obou případech jde o nemalé dluhy - 744 milionů a 2,5 miliardy. Liber. Angelina se tedy snaží prchnout z Paříže do Benátek, aby zametla stopy, a podle Alexanderových instrukcí ve vlaku balí návnadu v podobě učitele matematiky Johnnyho Deppa. Balí ho tak usilovně, že ho pozve na večeři, nacpe do taxíku a ubytuje ve svém luxusním benátském apartmá. Dokonce ho i políbí, z čehož je Depp celý nesvůj. A nesvůj začíná být i divák, protože jediné, co tu nevypadá falešně je nazdobený interiér pokoje, ve kterém kdysi bydlel Marcel Proust (všechna exotická jména v tomto článku konzultujte s Wikipedií).

Všichni si myslí, že Depp je přeoperovaný Alexander, ale tahle myšlenka se rychle ukáže býti falešnou stopou (hmm…), takže minimálně do příchodu ostrých chlápků s noži, co chtějí své miliardy trochu důrazněji než londýnský policejní sbor, si může ústřední dvojice užívat benátské atmosféry a všeho, co hrdlo ráčí. Na napětí a děj se v tu chvíli úplně zapomíná, což činí celý snímek ještě povrchnějším a nic na tom nezmění fakt, že Henckel žóngluje s filmařskými postupy a vysekává romantickému italskému městečku velikou poklonu. Zápletka je totiž až příliš chatrná a vlastně doslova průhledná a vedlejší postavy v ní celkem rychle převezmou iniciativu. O dost víc mě zajímal třeba policejní trouba Paul Bettany i jeho nadřízený Timothy Dalton (je ve filmu sotva tři minuty). Na rozdíl od Deppa a Jolie se totiž křečovitě nesnažili vyvolat "ducha starých časů". To zvládá už Henckelův režijní styl, kterému ovšem ústřední duo podráží nohy zpomaleným recitováním banálních dialogů (tzv. opakovaček: "Hezký hotel, že? -Zajisté."), ve kterých jsou všechny pauzy dlouhé a těhotné, jako by se z nich měl každou chvíli vylíhnout nějaký podtext.

Měl jsem to "štěstí" vidět film dvakrát, ale nemohu říct, že bych - i se znalostí závěrečné pointy - v téhle metodice viděl velkého smyslu. Rafinovanost a síla nevyřčeného tu prostě není hmatatelná, stejně tak charisma z obou hvězd někdo vysál skrz pero, kterým podepisovaly mnohamilionovou smlouvu. A to je obecně problém Deppa i Jolie - jsou hvězdami jen co do kasovního rozměru. Jejich výkony se v poslední pětiletce syntetizovaly do rolí, co připomínají polévku z pytlíku. Piráti z Karibiku, Salt, Alenka v říši divů? Není to bez chuti, ale jsou to všechno levná éčka, která se rozplynou jako pára nad hrncem, když přijedete o víkendu na babiččin hovězí vývar.

A s Cizincem (český překlad je mnohem blíž původnímu významu než slovo Turista) je to podobné. Neobratně prodává iluzi a oprášenou vzpomínku na éru statečných mužů, osudových žen a čarokrásných lokací. Jedině ty nadčasové Benátky z toho ale vycházejí se ctí a jsou mlčenlivým svědkem toho, že z některých rovnic není útěku: Chatrný příběh bez parádních výkonů celovečerák neustojí. Absenci chemie mezi herci žádná star-power nedožene. Náhražka nebo poklona musí vždy nabídnout víc (něčeho) než originál. Je vskutku podivné, že hlavní hrdina je matematik, a přitom tvůrci neovládají ani základní filmovou násobilku.