Na Chaos Walking jsme si už krátce posvítili v posledním MZ Live #163, a protože jsem si vytáhl kratší kus sirky, musím vám to ještě jednou, trochu obsáhleji vylíčit i tady. Pokud jste o filmu doteď neslyšeli, pak vězte, že se jedná o nové sci-fi režiséra Na hraně zítřka nebo Mr. & Mrs. Smith, které ale zmíněným filmům nesahá ani po kotníky. Co hůř, je to už podruhé za velice krátkou dobu, co mě Doug Liman silně zklamal. Jenže zatímco u Lockdownu se nad tím dalo mávnout rukou jako nad nepovedeným a narychlo ušitým pandemickým cvičením, tady je to zklamání přece jen o něco silnější.

Důvodem je fakt, že Liman sci-fi umí. Jeho Na hraně zítřka s Cruisem mi zatraceně sedlo, mohlo se pyšnit skvělými herci, parádními kulisami, zajímavou zápletkou i výtečným zpracováním. Oproti tomu Chaos Walking stálo sto míčů, vypadá, jako by se odehrávalo někde v lese za Prahou, vyjímaje Hollanda, Ridley a Mikkelsena tvoří zbytek obsazení vesměs převážně fousatý komparz, několikrát přepisovaný scénář nedává v několikrát přetočeném filmu vůbec žádný smysl, a ještě ke všemu to je zatracená nuda. Od začátku až do konce.

Hlavní postavou je Todd Hewitt (Holland), nejmladší kluk z vesnice plné chlapů. Děj se totiž odehrává na planetě, která je údajně extrémně nehostinná, kvůli válce přišli muži o všechny ženy, a ještě navíc – a to je hlavní motiv celého filmu – disponuje každý z mužů tzv. „hlasem“. Co to je? Představte si fialovou bublinu, která neustále vyskakuje vedle vaší hlavy a přetváří každou vaši myšlenku v hlasy, které ostatní nejen vidí, ale i slyší. Nejspíš byste si tedy řekli, že před sebou taková společnost nebude mít žádná tajemství. Jenže ne – někteří se totiž naučili svůj hlas ovládat, takže ostatním výhodně povolí slyšet nebo vidět jen to, co sami (a potažmo scenáristi) chtějí. Tady pak musím tvůrcům složit alespoň jeden maličký kompliment, a to že v pozdější části filmu vymysleli alespoň pár způsobů, jak s hlasem trochu zajímavěji pracovat, např. vytváření iluzí a podobné srandy. Není to moc, ale něco bych asi pochválit měl.

Tím ovšem klady z mojí strany končí. Nebudu vám lhát, musím se strašně přemáhat, abych se tady vyhnul tomu slovu začínajícímu na S a končícímu na A. Jenže ona to opravdu je, vy-víte-co. Herci, včetně Mikkelsena, nemají co hrát. Veškeré podzápletky jsou totální slepé uličky, postavám chybí jakýkoli vývoj, technologie v tomhle světě nedává smysl, nedozvíte se pořádně ani nic z historie planety, a pokud by vás třeba zajímala ta domorodá rasa, která ji obývá a o které se tu občas někdo zmíní, tak máte taky smůlu. Nemluvě o tom, že na Zemi a ve vesmíru se pravděpodobně odehrávají daleko zajímavější věci, které tu rovněž nikdo nerozvede. Nešlape to dokonce ani na úrovni romance, Ridley celou dobu působí o pár let starší než Holland, který je tu možná až za příliš velké ucho a tak mezi sebou mají v podstatě nulovou chemii. 

Přehrajte si trailer Film je adaptací stejnojmenné knihy, kterou jsem přiznávám nečetl. Tak nějak se mi ale nechce věřit, že je podobně hloupá a nezáživná, jako výsledný film. Fakt, že celý tenhle young adult sci-fi/fantasy žánr za posledních deset let pomalu ale jistě vymřel, tvůrcům do karet taky moc nepřihrál. Obávám se však, že tohle by byl extrémní fail i před těmi deseti lety, natož pak dnes. Poslední poznámka je spíš už jen takové osobní znechucení, které ale rozhodně nemusí platit pro všechny. Každopádně když už musí ve filmu dojít na scény, ve kterých umírají poměrně brutálním způsobem zvířata, byl bych rád, kdyby aspoň měly nějaké hlubší opodstatnění v příběhu, a tvůrci je tam nedávali jen proto, aby si dokázali, jak je jejich film strašně zlý a nekompromisní. Působí to hloupě, zbytečně a moje antipatie vůči tomu snímku jen vzrostly. Nebýt toho, dal bych asi o bodík víc. Jinak je to ale s… kravina a nekoukejte na to.