Cesta ven má vynikající pověst. Jako u většiny českých filmů pro jistotu ještě před tím, než ji pořádně někdo viděl. Líbila se totiž v Cannes. Respektive ji budou teprve promítat v Cannes, jenže „líbila se tam“ zní líp. Proč se teda „líbila“?

Pokud by člověk chtěl být hodně jízlivý, nabude dojmu, že francouzští pořadatelé byli líní dělat celou romskou retrospektivu, tak hledali něco jako důstojný multivitaminový džus, který pojal tak nějak od všeho z problematiky něco. A díky režisérovi Petru Václavovi ho skutečně našli.

Připomíná encyklopedii, kde je doslova ode všeho, co vás k tématu napadne, špetka. Jde o film plný zkratek a těžko říct, jestli už to samo o sobě u tak komplikovaného tématu není poměrně likvidační. Navíc bohužel leckdy i dost polopatických zkratek, třeba když jde hrdinka prodat řetízek po matce a v následující scéně musí dcera pronést „mami, prodat ten šperk po babičce muselo bejt pro tebe fakt jako že těžký,“ aby opravdu každému divákovi došlo, v jaké svízelné situaci jsme se ocitli.

A že situace to je svízelná. Nezaměstnaná romská matka se krom svého dítěte stará o mladší sestru a v podstatě i o svého muže. Ten sice není vyloženě nepoužitelný, potíží ale nadělá taky dost. Hrdinka se tedy potlouká po ČR, někdy to zavání velmi podivnými posuny v časoprostoru, a pokouší se nějak uživit.

Výsledek rozhodně netřeba zatracovat. Na naše poměry je dokonce nebanální, třeba když Romka sice s upřímnou snahou hledá práci, tu nabízenou od známé ale odmítne, protože není dost podle jejích představ. Takový okamžik není poplatný ani rasistické představě o nepracujících cikánech, ale ani nekritickému ideálu. Zobrazuje skutečného člověka, což si zaslouží pochvalu.

Přehrajte si trailer Takových střípků, jež by pouze doslovně nesdělovaly nějakou obecnou minipointu, najdeme bohužel ve filmu poměrně málo. Tedy střípků se tu povaluje dost – vlastně tak hodně, že se z nich nedaří poskládat celek. Jde spíš o sled scén jakž tak propojených přítomností hlavní hrdinky, které leckdy nesedí ani žánrově (epizodka s politikem jako by si do tohoto jinak relativně komorního dramatu odskočila z nějakého thrilleru), ale tím se vracíme zase k tomu džusu.

Takže tu máme džus, střípky, encyklopedii a bůhví co ještě. Nedrží moc pohromadě a dost se tlučou. Zjevně upřímná snaha pojmout co nejobsáhleji téma, zapřáhnout kvalitní herce a nepodbízet se ani jedné straně pak sice nevychází, ale zároveň nese nějaké základní ovoce. Výsledek je velmi chtěný nešpatný film a důstojné naplnění záměru, ale bohužel nic navíc.