Dlouhá léta platilo, že na co Zdeněk Troška sáhne, to smrdí průšvihem. Přiznám se, že já osobně zvládnu snad jen jeho přes třicet let starou komedii Bota jménem Melichar a všechno ostatní je pro mě větší či menší utrpení. Jsem ochotný respektovat, že někdo může mít rád první díl Slunce, seno... a že se najdou lidé, jejichž oblíbená pohádka je O princezně Jasněnce a létajícím ševci, ale asi se shodneme na tom, že s prvním Kameňákem šlo všechno do hajzlu a Zdeněk Troška se z důvodů, které zná jen on sám (a já ho za ně nebudu určitě soudit) naprosto vykašlal na jakékoliv ambice točit něco, co by dávalo alespoň malinko smysl. Svět se ovšem mění a levné, ošklivé a nesmyslné srágory srovnatelné s Babovřeskami a Kameňákem dnes dělá víc lidí, a tak jsme se teď s Čertovinami dostali do situace, kdy novinka Zdeňka Trošky není zdaleka ten nejhorší film, na který můžete v kinech narazit. 

Čertoviny: FOTOGALERIE

Čtete správně, tahle pohádka není úplná hovadina a dá se vlastně s trochou snahy označit za docela OK a za zdaleka nejlepší Troškův film za posledních dvacet let, minimálně od první Princezny ze mlejna. Na druhou stranu ona ta laťka moc vysoko nebyla. V každém případě dostaneme příběh, který celkem nepokrytě vykrádá Anděla páně. Dva čerti udělali v pekle bordel a za trest musí vyrazit do světa a do úplňku najít dvě hříšné duše, pro něž už jsou v pekle nachystané kotle. Uhelák a Popelák tak chvilku mezi lidmi dělají bordel a občas dokonce někomu pomůžou, což se samozřejmě nesmí, než narazí na statek, jemuž šéfuje lakomý Oldřich Navrátil. Ten chce provdat svou jedinou dceru Haničku za místního boháče Kopyta navzdory tomu, že miluje statného chasníka Jana a čertovská dvojka si vybere právě dva lakotné sedláky jako kandidáty pro peklo a ještě zkusí nenápadně pomoci oběma mladým hrdinům. 

A tím končíme. Čertoviny nemají nijak komplikovaný příběh nebo nečekané zvraty, ale na pohádku to naprosto v pohodě stačí. Troška točil příběh spíš pro menší děti a nic složitého v jeho filmu nenajdete. Hned je jasné, kdo patří do pekla a kdo si zaslouží šťastný život a několikrát tvůrci divákům trošku násilně připomenou fakt, že opravdová láska je víc než peníze. Lehce kýčovitá kamera a jihočeské exteriéry k tomuhle žánru taky sedí a na film se kouká vcelku hezky, nejvíc ovšem potěší fakt, že tu téměř absentuje humor. Což je samozřejmě u tvůrce Kameňáků hrozně dobře. Dva čerti sice dělají čertovské voloviny, ale brzy vyklidí pole lidským hrdinům a mezi nimi není žádný, který by byl „na sílu“ legrační a začne se jen a pouze bojovat o lásku podle standardních pohádkových pravidel. 

Problémy ale Čertoviny samozřejmě mají a není jich málo. 101 minut je na film s takhle průhledným příběhem skutečně moc a nejsem si úplně jistý, jestli to ti nejmenší diváci zvládnou. Délka se navíc natahuje zcela zbytečnými a popravdě i dost pitomými písničkami, nejvíc však bolí sledovat herce. Zatímco ústřední čertovské duo je celkem fajn, záporák Jaromíra Noska nebo kněžna Jany Bernáškové vzbuzují spíš rozpaky a pocit lehké trapnosti a nemyslím si, že by to bylo jen tím, že kněžna nosí ty superhnusné obří šaty, pod nimiž by se mohlo schovat pět lidí. Hercům nepomáhá ani fakt, že ve filmu se občas dějí věci ne proto, že by se dít měly a dávalo by to smysl, ale kvůli tomu, že to režisér potřebuje. Těch divných náhod, nelogického chování hrdinů a šťastných setkání s lidmi, které zrovna některá z postav potkat potřebuje, je i na pohádku trochu moc. 

Přehrajte si trailer Celkově jsou však Čertoviny neurážející žánrový průměr srovnatelný s vánočními novinkami České televize. Je to trochu dlouhé a občas nadprůměrně pitomé, ale vcelku pěkně to vypadá a jako jednoduchá pohádka o tom, že dobro si zaslouží vyhrát a zlo skončit v pekle, obstojí novinka Zdeňka Trošky naprosto v pohodě. Prckům se bude líbit a jejich rodiče ji zvládnou víceméně bezbolestně. Což je něco, co se o čemkoliv jiném, co během posledních dvou dekád režisér poslal do kin, opravdu napsat nedá.