Je tam všechno. Jižní Čechy, nelegračně legrační čerti, přepálené kostýmy a jednoduchý a totálně předvídatelný příběh. Prostě to, co by člověk čekal od pohádky Zdeňka Trošky. Na druhou stranu netvrdím, že to musí být nutně problém. Tenhle režisér si jede celé roky na svojí vlně, má dost fandů, kteří ho plácají po zádech a popravdě jeho pohádky, jakkoliv často balancují na hraně nevkusnosti, jsou o dost menší zlo než Kameňáky a Babovřesky. A dětem by se to líbit mohlo, i když spíš těm menším. Vzhledem k tomu, že do našich kin čím dál tím častěji míří animované pohádky, jejichž jediný kladem je pouze to, že jsou animované, fakt mi Čertoviny nepřipadají jako vyložené zlo. To ale samozřejmě neznamená, že bych je nějak zvlášť potřeboval nebo chtěl vidět, když ovšem přehlédnu záběr, v němž hlavní hrdinka evidentně zpívá, ale nic neslyšíme, vychází mi z toho film, který by měl být pro cílovku ideální. A nebylo by úplně fér ho poplivat za to, že v té cílovce nejsem.
