Nové samoděržaví. Nový Rasputin. Nový car. Jestliže Rusko bylo zemí, kde „zítra již znamená včera“, jak napsal Julius Fučík, tak můžeme konstatovat, že jí zůstává i nadále. Nové Rusko je až příliš podobné starému Rusku. A Čaroděj z Kremlu poskytuje jakýsi průlet moderními ruskými dějinami od pádu Sovětského svazu po současnost pohledem muže, který se Putinovi staral o mediální strategii.

Tím mužem je Vadim Baranov (Paul Dano), fiktivní figura zhusta inspirovaná Vladislavem Surkovem, bývalým poradcem prezidenta Putina s nedozírným vlivem, který podle některých přišel s doktrínou „řízené demokracie“, v níž je demokracie s kontrolovatelnou, umělou opozicí jen skořápkou, a který působil rovněž jako architekt některých aspektů ruské politiky vůči Ukrajině. 

A právě Vadim představuje onoho Nového Rasputina. Příběh jeho života je příběhem moderního Ruska, nebo to je alespoň zdání, jež se snaží vzbudit, když svou životní cestu vypráví profesorovi a esejistovi jménem Rowland, kterého ztvárňuje Jeffrey Wright. Zpočátku se zdá, že právě on bude tím hlavním vypravěčem. Je to ostatně role, kterou Wright plnil znamenitě coby brilantní novinář a vypravěč ve Francouzské depeši Wese Andersona. Zde se však krátce po začátku proměňuje v posluchače. 

Čaroděj z Kremlu: FOTOGALERIE

Vadim se pod clonou skromnosti prezentuje jako majitel klíčů k moci. Jeho cesta od naivity a alkoholem prosycených večírků k cynismu a mocenským ambicím věrně kopíruje cestu Ruska jako takového, od pádu Sovětského svazu do současnosti. Jako idealistický student a režisér inscenoval v raných devadesátkách sovětskému režimu nepohodlný dystopický román My Jevgenije Zamjatina, který inspiroval Orwella i Huxleyho. Jako mladý pragmatik se vyšvihl do vyšších pater ruského společenského života, když jako producent oblbovacích televizních pořadů vstupoval každý večer do ruských domácností. A jako oddaný cynik napomáhal Putinovu utužení moci v roli hlavního mediálního stratéga režimu. 

Je to pochopitelně vypravěč nespolehlivý, ale také jediný, jehož hledisko nám film představí. Nepočítáme-li občasné Rowlandovy námitky. Nabízí se tu  však otázka, proč představovat postavu fiktivní, pokud ji nevyužijeme k nějakému radikálně inovativnímu vhledu do fungování putinovského režimu. Ve svých proklamacích není Vadim až tak zajímavý. A v mnoha případech spíše zahaluje, než odhaluje. 

Tvůrcům se ale nedá upřít poučenost a, příležitostně, vhled. Například když pod svou kontrolu Vadim získává část internetu v přicházející hybridní válce. Snímek v těchto momentech velmi poučeně ukazuje, že Rusko nechce prostřednictvím hackerů a botů šířit na Západ jednu ideologii, jako to bylo v éře komunismu, ale že si přeje zmatení a vybroušení polarizací. Jako kroutit drátkem na obě strany, aby se přetrhl, ilustruje Vadim. Experti se skutečně shodují, že nejde o jedno poselství, které by Rusko pumpovalo do Evropy a Spojených států. Nechce, abychom přijali jeho pravdu, stačí, abychom fakta od fikce nerozeznali vůbec. 

Další prvek, v němž Čaroděj z Kremlu není očividný či prvoplánový, tkví v tom, že se vyhýbá tradičním ruským stereotypům. V jedné scéně, to je Vadim ještě ředitelem televize vybírající s týmem pořad, který Rusy přiková k obrazovkám, se čaroděj přikloní k tomu, který obsahuje nejvíc archetypálních ruských figur. Film jde ale zcela opačnou cestou. Žádní vodkou opilí bojaři, žádní kníratí kozáci. Ne, ctižádostiví technokraté, nevkusní oligarchové, a sibiřská touha po moci. 

Oceňuji volbu vyhnout se angličtině s ruským akcentem. Místo toho mluví ústřední postavy anglicky bez přízvuku, a nemusí tak na něj myslet na úkor herectví. Podobně tomu bylo i v brilantní satiře Ztratili jsme Stalina. A v něčem se ukazuje, že stín Stalina nad Ruskem nejen stálé visí, ale že se po něm Rusovi stýská. Putin jasně pokládá devadesátkovou absenci stalinisticky laděného tyrana za problém. „Vy intelektuálové nechápete, že Stalin nebyl populární navzdory vraždám, ale kvůli nim.“ Bývalý člen KGB je někdy nostalgik.

Putina hraje Jude Law, který se v této fázi kariéry našel ve ztvárňování postav, které jsou signifikantním způsobem méně pohlední než on. Maskéři mu propůjčili příčesek, zatímco on Putinovi propůjčuje svou tvář a vystihl jeho minimalistickou mimiku sebekontroly. Ne vždy se v postavě zcela ztratí, ale jsou momenty, kdy skutečně zapomenete, že sledujete Judea. Paul Dano je pak také tlumený, až je utlumený, jeho výkon záměrně monotónní. 

Alicia Vikander, zde ve vedlejší roli, se objevila i v předchozím projektu režiséra Oliviera Assayase, minisérii Irma Vep. A francouzský režisér evidentně našel zalíbení nejen v ní, ale i v psychosexuální mocenské situaci, do níž ji v obou svých dílech staví. Assayas, který natočil například snímek Personal Shopper s Kristen Stewart, se vyznačuje odtažitým, chladným stylem. A trochu příliš chladný je i Čaroděj z Kremlu. 

Mnoho se dá omluvit skutečností, že sledujeme události prostřednictvím nespolehlivého vypravěče – i proto se nejde tak úplně na dřeň, Čaroděj z Kremlu není zásadně znepokojivý ani dramatický a až na jednu či dvě scény ho nelze označit za satiru. Zároveň nejde ani o mocenský procedurál. V některých momentech je snímek příliš doslovný a tezovitý, často klouže po povrchu, jakkoliv jsou jednotlivé obrazy dobře vypointované. Občas je cítit, že se některé dialogy mezi Wrightem a Danem psaly pro diváka, protože postavy tak znalé moderních ruských dějin by si určité poznámky nevyměňovali. Tolik to nepřekáží v případě Vadima, který má narativ, který chce propagovat. Mírně rušivé to ale je v případě Rowlanda.  

Přehrajte si trailer Čaroděj z Kremlu si rozhodně nezaslouží nadpoloviční většinu záporných recenzí, jak by se nám snažily naznačit Rotten Tomatoes. Je to film navzdory délce hladce plynoucí, pomineme-li řazení do kapitol, které mají vizuál powerpointové prezentace, jíž se Lawův Putin ve filmu sám vysmívá. Při pokusu o posouzení je snímek podobně unikavý jako jeho protagonista. Sám Putin je přitahován konceptem, který Vadim popisuje jako „vertikální moc“. Na vertikální ose hodnocení Čaroděj obývá apartmá v horní polovině, i když ta nejvyšší pro sebe mají v hotelu Waldorf Astoria celoročně zamluvená Saúdové. 

O Čaroději z Kremlu se mluvilo i v MZ Live: