Je mi jasné, že když napíšu „české Stranger Things“, tak to bude velká rána pod pás. Srovnávat nový český film Tomáše Pavlíčka (Přišla v noci) a Kateřiny Karhánkové (Mlsné medvědí příběhy) s vlajkovou lodí Netflixu je stejně nefér jako souboj biblického Davida s olbřímím Goliášem. Na druhou stranu má Bubák s příběhem party dětí z amerického maloměsta holdujícím D&D a bojujícím s nadpřirozenými protivníky ledacos společného. Což je poměrně slušná vizitka, byť rozpočtově se museli autoři spokojit s jedním panelákovým bytem a jednou venkovní lokací. Pokud jim ale dáte šanci, možná vás výsledek docela překvapí. 

Každý z nás si z dětství odnesl nějaké to trauma. Neovladatelný strach nebo děs z něčeho, nad čím dospělí mávnou ledabyle rukou, ačkoli pro nás děti šlo o skutečný horor. Pavouk ve skříni, podezřelý šramot za dveřmi, bubák pod postelí. A byl to právě zmíněný bubák obývající temná zákoutí hluboko pod dětskými postelemi, kdo inspiroval Štěpánku Ansorge k sepsání scénáristické prvotiny, odkud byl už jenom krůček k filmovému dobrodružství pro děti školního věku. A byla to volba zdařilá, protože pod postelí se může ukrývat skutečně cokoli. Třeba i hrouda paranormálního slizu živící se lidským strachem. 

Bubák: FOTOGALERIE

Bubák je svižným dětským dobrodružstvím, nostalgicky navazujícím na takové klasiky, jako byly svého času Chobotnice z II. patra nebo Lucie postrach ulice režiséra Jindřicha Poláka. Děj je přitom jednoduchý jako facka a točí se kolem splněného dětského snu – být jeden večer sám doma. A přesně to potkalo dvanáctiletou Nikču a šestiletého Tomáše, jejichž rodiče se rozhodli dopřát si volný víkend a nechat děti napospas vlastnímu osudu. Zní to jako skvělá příležitost pro pyžamovou párty, sledování hororů a klábosení o tom, kdo s kým kde co. Jenže jak už známe z Halloweenu, nemusí taková noc dopadnout úplně ideálně. Zvlášť když pod postelí skutečně číhá cosi slizkého a chapadlového, co jenom čeká na možnost něco sežrat. Ať už jde o sladkosti, kočku nebo samotné dětské obyvatele panelákového bytu. 

Pokud máte z letmo načrtnutého děje pocit, že se jedná o horor pro teenagery, kde se bude konzumovat lidské maso, není tomu tak. Navzdory nepopiratelnému faktu, že bubák časem poroste a získá přitom apetit pohádkového Otesánka (včetně velmi nehezky vypadajících ostrých zubů jako od Švankmajera), je Bubák čistokrevným rodinným filmem pro děti školou povinné. Všechno v něm je šité na míru publiku bez občanky s tím, že si rozhodně neklade za cíl přivodit dětem další traumatický zážitek. Tomáš Pavlíček sice umí navodit (ne)příjemně mrazivou atmosféru, jak ostatně předvedl už ve svém předchozím snímku Přišla v noci, nicméně v Bubákovi nechce příliš strašit, ale hlavně bavit. 

Měl k tomu ovšem velmi omezený rozpočet, takže nečekejte žádnou dětskou verzi Války světů, ale velmi komorní příběh odehrávající se v rámci jednoho panelákového bytu a malého parčíku před ním. Není to moc a odpovídá tomu i skromná stopáž 82 minut, když navíc podstatnou část děje postavy neřeší bubáka, ale ostatní typické dětské problémy (škorpení sourozenců, zápasení s neodbytnými rodiči, rozpory s vrstevníky, střet s nepříjemným sousedem atp.). Samotný bubák je provedený technikou stop motion, tj. fázové animace, kterou si vzala na starosti šikovná animátorka Kateřina Karhánková a dlužno dodat, že si s Bubákem poradila skvěle, když bez použití CGI vykouzlila maximum z možného. 

Dětští herci si s přehledem zahrají svoje a působí velmi sympaticky, což platí zejména o Martinu Kubušovi v roli Tomáše. Jeho pošťuchování se starší ségrou a zápolení s bubákem v sobě kombinuje správnou míru klukovského rošťáctví a dětské nevinnosti, takže nebudete mít problém s jeho viděním světa. Anna Vyčítalová v roli starší ségry usilující o kamarádství „protivných sprostých holek“ ze školy je taky fajn, byť je škoda, že se film věnuje hlavně jí, protože společně se starší kamarádkou Gabčou a maturantem Ondrou vnáší do snímku až příliš dospělácký element. Souboj s Bubákem tak přichází o ryze dětské vnímání problému, což je esence, díky níž tak skvěle fungovala například první řada zmíněných Stranger Things. 

Přehrajte si trailer Dospělé publikum potěší zasazení snímku do devadesátých let, díky čemuž se v některých scénách vrátíte do minulosti a znovu zažijete, co se tehdy nosilo za módu, jaké se četly časopisy pro mládež a jak vypadaly domácnosti v dobách, kdy jim vévodil obří CRT monitor s drátovou myší a 56 kbit/s modemem. Hezky je vykreslený i svět dospělých, pro děti často obtížně pochopitelný, plný otravných kontrolních telefonátů a lpěním na konzumaci zdravých potravin dětmi, jejichž chuťové pohárky volají po úplně jiných věcech. V součtu to ovšem není dost na to, aby Bubák obstál jako titul pro celou rodinu, zvlášť když samotný boj s bubákem není moc dobře podaný a postrádá potřebné napětí a gradaci. V případě návštěvy kina proto počítejte s tím, že starší diváci budou sloužit skutečně jenom jako doprovod dětem, pro které je Bubák primárně určený.