Hned na úvod cítím potřebu podotknout, že předchozí skandalisticko-humorný počin Sachy Barona Cohena, Borat, mě slušně pobavil, ale nepovažuji jej za žádnou revoluční perlu filmového komična. Vidíte-li situaci jinak, patrně vás lépe pobaví i (snad) definitivně poslední nadstavba jeho postarší televizní show, Bruno.

Titulní hrdina, samozřejmě opět s maximálním nasazením ztvárněný Cohenem, je rakouský módní reportér, tak homosexuální, že na to už ani nejsou tabulky. V případě tohoto filmu si nebudeme hrát na politickou korektnost, tudíž konstatujme, že Bruno už není ani klasický gay, ba ani teplouš. Je vyloženou karikaturou, personou tak za hranicí reálného gayství, až mám podezření, že předměty, kterých se dotkne holou rukou, spontánně morfují v nové filmy Zdeňka Trošky.

V rakouské televizi býval náramně slavný, ale poté, co způsobil skandál na jedné módní přehlídce, kam se dostavil ve svém milovaném oblečku ze suchého zipu, byl jeho pořad Funkyzeit mit Bruno zrušen, a chudák zneuznanec navíc dostal kopačky od milence. Rozhodl se tedy, že se vydá do světa, konkrétně do Ameriky, a tam za každou cenu dosáhne bohatství a slávy. Přičemž “za každou cenu” je důležité konstatování. Rozhodně mu nejde o to, zplodit kvalitní pořad nebo napáchat nějaké dobro. Prostě chce být celebritou, a metody, jež v tomto honu nasazuje, jsou velmi bezskrupulózní.

Adoptovat po vzoru Angeliny a Brada černošské škvrně? Samozřejmě. Natočit domácí porno s bývalým prezidentským kandidátem? Ještě lepší nápad! Celý film je i tentokrát poskládaný z podobných scének, zčásti nahraných, zčásti využívajících reakcí nic netušících lidí, předpokládajících, že mají co do činění s opravdovým pošukem odkudsi z Evropy.

Oproti Boratovi je samotná koncepce Bruna slabší přinejmenším na dvou zásadních frontách: 1) Zatímco kazašský reportér byl navzdory svému buranství, antisemitismu a mysoginii v jádru docela sympatický chlapík, se kterým jsme ve chvílích, kdy jeho plány nevycházely, mohli téměř I soucítit, Bruno je morální skrček, který se ničeho neštítítí, a byl by stejným hajzlem I kdyby byl heterosexuál,  bisexuál, zoofil nebo Belgičan. 2) Zmíněné vlastnosti/názory Boratovy jsou ve slušné společnosti stále více nepřijatelné: nejste-li třeba v Íránu, sotva se můžete veřejně navážet do Židů, myslet to vážně, a nesetkat se s pohrdáním. Na druhé straně homosexualita je, přinejmenším v našem západním světě, stále přijatelnější a sotva už může někoho šokovat. Živná půda satiry je tedy podstatně méně vděčná. I když, pochopitelně, v určitých částech Spojených států je situace stále ještě hluboko pod hranicí ideálna. V takových scénách se Brunově humoru přeci jen daří.

Abych tedy nezněl příliš negativně: Film obsahuje nemálo scén, které jsou doopravdy vtipné. Zdaleka ne vždy ale bžunda prýští z homofobních terčů. Snad nejlepší sekvencí, možná proto, že má opravdu mrazivé podtóny, je ta, v níž Bruno v rámci castingu svého potenciálního amerického pořadu shání dětské obsazení, a zpovídá rodiče, kteří jsou schopni snad všeho, aby své ratolesti protlačili na výsluní (“Nechali byste své holčičce udělat liposukci?” - “No, kdyby to jinak nešlo...”).

Zároveň se ale člověk nemůže ubránit přemýšlení nad tím, zda jsou Cohenovy metody už natolik provařené, že navzdory tunám natočeného materiálu museli filmaři ve střižně prstíčkem hrabat, aby vykutali dostatek použitelného obsahu. Některé scény jsou skutečně jen střípky, nerozehrané a nedohrané, poměrně málo vtipné. A obecně Brunovi chybí ten pocit něčeho nového, který byl u Borata tak osvěžující. Tentokrát je nám poměrně jasné, co se bude dít dál, a poměrně brutální finále, v němž se skutečně ocitneme v samém středu pomysleného antihomosexuálního pekla, situaci zachrání jen napolovic.

Stále ovšem platí, že Sacha Baron Cohen je mimořádně talentovaný, a teď, když už vyčerpal všechny zdroje svého staršího materiálu, se začne naplno věnovat novým látkám. Jeho výstupy například ze Sweeneyho Todda: Ďábelského holiče z Fleet Street, naznačují, že by jeho budoucnost měla být doopravdy růžová. A to opravdu není nic proti gayům.

P.S.: Pokud disponujete nízkou hranicí šoku, vězte, že – byť to nemám nijak statisticky ověřené – disponuje Bruno patrně nejhustším výskytem obnažených (i když patrně umělých) penisů v historii mainstreamové kinematografie. Víc č****ů už najdete jen v Otázkách Václava Moravce.