Rychle se rozevírající nůžky sociální nerovnosti mezi extrémně bohatými a těmi, co mají problém vyžít od výplaty k výplatě, je vděčné filmařské téma, které je tady s námi už odnepaměti. Stačí si vzpomenout na víc jak století starý – a naprosto fenomenální – snímek The Kid Charlieho Chaplina nebo třeba Hej-rup! s Voskovcem a Werichem. Už tehdy se chudí lidé měli zle a bohatí dobře, na čemž se od té doby prakticky nic nezměnilo. Snad s výjimkou toho, že bohatí lidé jsou dnes ještě bohatší a mohou si dovolit naprosto cokoli. Třeba i lety do vesmíru. Kdo by pak nechtěl alespoň na pár dní žít jako oni a dopřát si na čas nezměrného luxusu?

Dobrosrdečný Arji (Aziz Ansari v jeho klasickém excentrickém módu) je toho příkladem. Co na tom, že má srdce na správném místě, když mu v kapse zeje díra o velikosti Macochy? Každodenní boj o holou existenci a všeobecná nepřízeň osudu si na něm nakonec začnou vybírat krutou daň a jeho životní optimismus jde ke dnu rychlostí potápějícího se Titaniku. Naštěstí má v rukávu trumfové eso, o jehož existenci ovšem doposud neměl ani tušení. Arji má totiž anděla strážného (příjemně naivní Keanu Reeves). Gabrielovou specializací je sice zachraňovat lidi před používáním mobilu za volantem, jenže když si na jednom ranním meetingu vyslechne motivační řeč jednoho ze zkušenějších andělů, rozhodne se překročit svůj vlastní stín a zažehnout v Arjim novou vůli žít. Jediným dotekem prohodí jeho život s miliardářem Jeffem (překvapivě utlumený Seth Rogen), aby mu ukázal, že i bohatí lidé jsou na tom špatně. Čímž se ovšem naprosto přepočítal, protože Arjimu se nový život zalíbí a zadělá tak na pořádný malér všem zúčastněným.

Boží úlet: FOTOGALERIE

Jak už asi tušíte, Boží úlet není sociální drama, ale komedie šitá na míru trojlístku Ansari-Reeves-Rogen. Jde o celovečerní režijní debut prvně jmenovaného, k němuž si Ansari sám napsal i scénář a zahrál hlavní roli. A povedlo se mu to nakonec celkem obstojně, i když možná z jiných důvodů, než byste na první pohled řekli. Boží úlet totiž není žádná třeskutá komedie psaná pro Setha Rogena a jeho Frat Pack. Ačkoli humor Azize Ansariho zůstává víceméně typický jako v jeho předchozích rolích (viz Zlatý Globus za hlavní roli v seriálu Mistr Amatér), o humor se tady stará hlavně Keanu Reeves a jeho interakce s oběma výše zmíněnými. Reeves sice nepatří mezi vyloženě komediální herce, nicméně nejde o žánr, který by mu byl naprosto cizí, a navíc mu Ansari napsal scénář víceméně na míru jeho „wickovskému“ herectví.

To má formu pomalu pronášených vět, z nichž by normálně odkapával strohý fatalismus, kdyby ovšem Gabriel nebyl ňouma, co všechno poplete. Takový americký Petronel. Wickovská strohost v tomto provedení působí naivně až roztomile a opírá se o prostý fakt, že Reevesův anděl vůbec netuší, která bije. Poté, co je za trest zbaven své funkce a musí se začít živit jako člověk, připravil si pro něj Ansariho scénář martýrium tvrdě pracující dělnické třídy. Společně s Jeffem poznávají, jaké to je, žít ze dne na den, přespávat v autě nebo laciných motelech a bojovat s lhostejnými zaměstnavateli o každý dolar.

Ačkoli je příběh vystavěný kolem paradoxu, že i bohatý člověk může žít nezáviděníhodný život, a proto je lepší být chudý a šťastný než bohatý a nešťastný, ke konfrontaci v tomto směru nakonec překvapivě nedojde. Ansari se spokojí s tím, aby chudým lidem ukázal, že i když jsou chudí, stejně mohou být v životě spokojení. Což je sice (možná) pravda, nicméně ve filmu díky tomu naprosto chybí veskrze očekávaný Arjiho střet s miliardářskou realitou. Místo toho, aby bez jakékoli znalosti věci zápolil s vedením hi-tech korporace, užívá si večírky a rozhazuje prachy všude kolem. Ansari se tím dobrovolně připravil o jedinečné komediální podhoubí a nás diváky o celou řadu komických situací. Škoda.

Přehrajte si trailer Většinu času tak sledujeme těžkosti anděla, který se živí mytím nádobí a poprvé okusil, jak chutnají burgery, cigarety nebo srážky ze mzdy. Je to úsměvné a má to svou komediální poetiku, nicméně humor se nikdy nerozjede natolik, aby vám rozezvučel bránici. Celé je to spíš o hezkém pocitu a milých patáliích polidštěného anděla a napraveného miliardáře než o humoru jako takovém. Zcela jasné a čitelné poselství o odpovědnosti velkých korporací vůči tvrdě pracujícím lidem je sice fajn, stejně jako Reevsův anděl křídel zbavený, ale od komedie bych stejně čekal víc zábavy. Do lehkého nadprůměru se ovšem Ansariho režijní debut dostane s přehledem, protože ústřední trojlístek je poskládaný velmi dobře a funguje mezi nimi nepopiratelné kouzlo.