Tak to nakonec vyšlo na mě. Věrný člen bergovské kliky, doživotní fanoušek Willa Smithe (mám předplatné), comicsově pozitivní. Co by se mi tak mohlo stát? Maximálně že potkám Pejska a Kočičku... Musím říct, že se mi před nahozením promítačky na novinářské projekci honila hlavou spousta myšlenek. Nabušené trailery, vyhypeovaný Berg, rozporuplné ohlasy z amerických testovaček a vzrůstající obava z toho, že vlastně nikdo neví, o čem ten film je. Včetně samotných tvůrců.

Scénář (ještě pod jménem Tonight, He Comes) se povaloval v šuplících nejvýznamnějších producentů dobře deset let. Warneři se ho zbavili jako odjištěného granátu a Sony ho strčila do ruky Michaelu Mannovi, dost možná s tím, že jestli film propadne, mohou to svést na něj. Záruka kvality, která vyrábí za velké peníze filmy s malými tržbami. Tentokrát se to mělo změnit, protože na pomoc přispěchal Will Smith, pan zlatoruký. Ingredience byly pohromadě, Mannův chráněnec Peter Berg (pracovali spolu už na Království) nažhavený do práce na prvním "nefalšovaném blockbusteru" a od bezmála pornonázvu "Přichází pod rouškou noci..." se postupně přešlo k bezbarvému "Hancock". Pro Američany jméno s nesmazatelnou historickou hodnotou, pro průměrného Čecha velká nuda. Upoutávky nicméně rozptýlily obavy. Začali jsme se těšit... A teď za to budeme pykat.

Proč tak obšírně? Protože Hancock se nakazil chorobou, která letos kosí jeden popcorn a druhým. Scénář měl tisíc verzí, na poslední chvíli se stříhalo, přetáčelo a přepisovalo a samotnou zápletku před námi tvůrci úzkostlivě tajili. Podobnost s Indiana Jonesem není tak úplně náhodná. Zatímco u něj platilo, že některé filmy je lepší nenatáčet, tady by se hodilo říct, že některé překážky je lepší nepřeskakovat. To že přeskočíte plot ještě neznamená úspěch. Ale to jsme zase u toho psa.

A jako obvykle to začíná hrozně pěkně, skoro bych si vsadil, že právě úvod se na poslední chvíli přetáčel, protože je na něm znát "nadšení z druhého pokusu" (stačí si vzpomenout na úvodní scénu Nezvratného osudu 3, která patří k jediným snesitelným pasážím celého snímku) nebo alespoň vědomí toho, že scénář stojí za starou belu a proto bychom si to měli užít. Neoholený, nekompromisní a rozhodně nestřízlivý Smith tu honí partu Asiatů v SUV a i když je nakonec pánem situace, způsobí městu škodu za devět milionů dolarů. Jeho kousky zásobují YouTube, ale starosta má podobných výpomocí plné zuby. Při každém jeho přistání se zvlní asfalt, místo aby uhnul vlaku ho radši sešrotuje (proč? protože může) a sprostě nadává hlavně ve chvíli, kdy není po ruce flaška a on marně pátrá po další ethanolové posile. Není z Kryptonu, nemá vychování, ale taky to není žádná troska. Will Smith už z principu nemůže vypadat jako loser a utápět se v sebelítosti. V překotné první půlhodince na to ostatně není čas. Hláška střídá hlášku, spousta děr je zaplácnuta rychleschnoucím konverzačním tmelem a v ohňostroji nadprůměrných gagů a průměrných triků se vždycky najde něco, čemu se zasmějete. Hlavně pokud vám vadí jakási neviditelná sešněrovanost comicsových konceptů (získám schopnosti, naučím se je ovládát, zachráním svět, sbalím dívku svých snů).

Hancock se téhle přítěži vyhýbá velkým obloukem. Dokud Smith odhazuje zločince a spratky do vesmíru, jeho nový PR agent Jason Bateman nezávazně vtipkuje a Charlize Theron mlčky pózuje někde bokem (a že jí to sluší), je to zářez do kategorie vlhkých snů napříč demografickým spektrem. Nezávaznost a hravost spojuje masy, víc nepotřebujeme! Tenhle pokřik bohužel přichází pozdě a měl zaznít už na prvních testovacích projekcích. Hancock se totiž začne lámat a naznačený trojúhelník postav nabere s dalším vývojem zápletky na dramatických rozměrech. Náhle je distanc od comicsových pravidel křečovitý a vtipkování a adrenalin střídá zbytečné a polopatické vysvětlování. A zároveň také jakási omluva za to, že nám tvůrci nenadělí záporáka v pravém slova smyslu. Pozdě bycha honiti, Bergu. Jak už napsal Franta Fuka ve své recenzi, je celkem zábavné sledovat, jak se vynikající herci a nadprůměrný režisér snaží zachránit prachmizerný scénář. Jenže stejně jako v případě Indyho celou dobu čekáte, že se to ještě nějak zvrhne. Když už vás po čtyřiceti minutách zavrtali do křesla absurdní pointou, musejí mít ještě nějakou v druhém rukávu. No ne?

No jo... jenže další motání zbytečně kostrbaté mytologie (scénář musí být hodně barevný, jak do něj zasahoval tucet různých propisek) filmu podráží nohy. Jednoduše už nevíte, která ze Hancockových tváří je ta pravá. Ožralý bohém? Napravený slušnák? Postava z řecké tragédie, která patří spíš na divadelní prkna? (ne, nebojte, Hulk od Anga Leeho se nekoná) Výsledek připomíná pizzu quadro formaggi, přesně čtyřikrát totiž film zavrtá nos do jiných žánrů a své diváky trochu "zradí". Berg se ovšem příliš soustředí, aby další kličku zvládnul, takže přestane s publikem komunikovat na základní bázi odlehčené letní zábavy. A to tváří v tvář slibnému začátku jednoduše zamrzí. V Království se dokázal z nastupujícího stereotypu vysekat úchvatnou přestřelkou, tady mu ve finálním aktu nepomáhá ani na jedničku zvládnutý patos a herecky flexibilní Will Smith, který znovu dokazuje, že je mu každá role malá a chce víc. I významnější citová hnutí působí uvěřitelně a "shrekovská" etuda z Já, legenda je rázem zapomenuta.

Cestou domů jsem měl asi začít nějak synchronně škytat, protože Franta Fuka - na projekci měl ten správný nadhled... seděl nad ostatními a snímek simultánně odpřekládal, musím říct, že místy mnohem peprněji, než by to zvládnulo kterékoliv dabingové studio - opět v recenzi ťuká na stejný hřebíček. Hancock vyčuhuje... nejen pojetím, ale i očividnou snahou o uhašení horkého bramboru, který ležel na bedrech Hollywoodu tak dlouho. Deset let je dlouhá doba, sahající před mutanty z Xavierovy školy, netopýří reinkarnace, pavoučí vzestupy a pády nebo experimenty s příměsí železa. Klobouk dolů před Bergem, že tuhle rukavici zvednul. Klobouk dolů před Smithem, že se jí pokusil uhrát. Jenže dobré úmysly dláždí cestu do pekla a když se ve filmu objeví scéna, ve které je ikonický duel jen tak pro zábavu "vyšperkován" amatérsky renderovanými tornády (asi utekly Emmerichovi z ledničky), vzpomenete si na třetího Spider-Mana. Méně je někdy více, Petere. To že ti seberu svatozář ještě není žádný průšvih. Jen by sis měl příště ve scénáři podtrhnout, co je k smíchu a co je směšné. Aby se ti to pak nespletlo dohromady.

p.s. Will Smith byl, je a pořád bude bůh. Dokud se neprovalí, že chodí s Tomem Cruisem a Davidem Beckhamem na lekce šermu. Oops. :)