Doba, kdy jsme Keiru Knightley vídali ve velkých hollywoodských produkcích, je už asi dávno pryč. A slavné herečce tato éra evidentně vůbec nechybí. Našla si totiž své jasné filmové místečko, kde jí je viditelně dobře. Vybírá si zkrátka nenápadná, ale mnohdy docela ambiciózní, dramata se silnými hrdinkami, jež se navíc pokouší něco říci o postavení žen ve společnosti. Někdy to dopadne nevýrazně (Problémissky), někdy ovšem podstatně zajímavě (Veřejné lži). Její novinka Bostonský škrtič pak měla potenciál usídlit se právě v druhé kolonce a navrch nám naservírovat atmosférickou retro detektivku ve stylu Zodiaca, jichž je pořád jako šafránu. Příznivci žánrovek by pak měli být s výsledkem poměrně spokojeni. I když do velké euforie má výsledek také daleko.

Podíváme se tedy na zoubek nechvalně proslulým bostonským vraždám z 60. let, při nichž sériový vrah uškrtil několik ženských obětí. Na jeho stopu ovšem jako první nepřišla policie, ale snaživá reportérka Loretta z novin Record American, která si jako první spojila podobnost některých vražd. I když jí šéfové i policie coby nezkušené novinářce příliš nevěřili, přibývající vraždy jí daly rychle za pravdu. V redakci pak získala parťačku v podobě zkušenější a ráznější Jean, s níž pokračuje ve svém novinářském pátrání. Brzy však zjišťují, že případ s mnoha podezřelými je ještě zamotanější, než se zdálo. A že bostonská policie možná nedělá svou práci tak dobře, jak by měla.

Máme tu tedy poměrně poctivou procedurální kriminálku a novinářskou práci v jednom, stejně jako např. u zmiňovaného Zodiaca či Spotlight. Ženské hrdinky však dávají tvůrcům možnost pracovat i s dalšími zajímavými tématy – zejména s prvkem něžného pohlaví snažícího se prosadit v drsném „chlapském“ světě. A nechybí nejen konflikt s policií, ale také manželem, jenž z pracovního nasazení Loretty také nemá příliš radost. Scénář pak s těmito prvky naštěstí pracuje rozumně, nijak netlačí na pilu a stále žene dopředu zejména spletitou zápletku a příběh hlavní hrdinky.

Matt Ruskin pak doručuje řemeslně bezproblémovou práci s funkční dobovou atmosférou a správně spletitým příběhem, jenž zejména v první polovině díky několika odhalením i složitému novinářskému pátrání diváka zaujme, a to i přes výrazně pomalé tempo, v němž se opravdu s ničím nespěchá. Keira Knightley hraje svůj spolehlivý nadstandard a její Lorettě věříte jak její zatvrzelost a odvahu postavit se silnějším mužům, tak i nejistotu a narůstající strach. S čím dál lepší Carrie Coon, která mohla dostat podstatně více prostoru, pak tvoří zajímavou dvojici a Chrise Coopera vidí člověk také vždycky rád.

Dalo by se tak říci, že Bostonský škrtič je čistou žánrovkou, které není na první pohled moc co vytknout. Jenže do divácké paměti se bohužel také úplně nezapíše. I když je zde z řemeslného hlediska vše na svém místě, Ruskin se po stránce napětí, atmosféry či mrazení v zádech nikdy nezaryje divákovi úplně pod kůži. Chybí tu zkrátka momenty, co by člověka přikovaly do sedačky a jen tak je nevytěsnil z hlavy. Tady se jede možná až na příliš velkou kriminální jistotu, v jistých linkách se autoři pohybují po povrchu a pomalé tempo je v závěrečné třetině, v níž snímek nějak extra negraduje, už spíše ke škodě.

Přehrajte si trailer Škrtič je pořád příjemnou žánrovkou a osobně bych byl rád, kdyby podobných retro kriminálek s poctivým pozvolným vyprávěním vznikalo o něco více. A potěší, že se tu příliš netlačí na v propagačních materiálech zmiňovaný sexismus či feminismus a výsledek naopak spíše připomíná filmové předchůdce ze staré školy. Zároveň filmu chybí výraznější tvůrčí rukopis, který by ho odlišil od konkurence a dal mu trochu výraznější „ksicht“. Takhle se sice jedná o příjemnou kriminální práci, kterou můžete na streamu kdykoliv pustit svým rodičům. Také vás ale hned napadne několik kousků, jež s podobnou zápletkou pracovaly ještě výrazněji a sebejistěji.