Asi nejznámějším filmem z tenisového prostředí je více než dekádu starý Wimbledon, který byl ale spíš o romantice než nervy drásajících sportovních bitvách. Je proto jedině dobře, že se někdo pokouší krásy bílého sportu převést na plátna kin, jelikož tahle hra, nekompromisně se odvíjející od silné psychiky, si to zaslouží. A proč rovnou nevyužít koncept, který se před pár lety tak osvědčil u Rivalů, že? Borg/McEnroe vypráví o jedné z nejslavnějších tenisových bitev, finále wimbledonského turnaje z roku 1980. Místo chladného profesionála Nikiho Laudy a nezkrotného bouřliváka Jamese Hunta jsou tentokrát… chladný profesionál Björn Borg a nezkrotný bouřlivák John McEnroe. Z téhle severské koprodukce však vzniklo víc než jen laciná kopírka.

Jména režiséra a scenáristy (Janus Metz a Ronnie Sandahl) diváky do kin nepřitáhnou, přesto oba rozhodně nic nepokazili. Bohužel ale ani neuchvátili. Možná je to tím, že tenis přece jen není tak vizuálně atraktivní jako formule, ovšem chytlavých střihových sekvencí se pohříchu nedočkáme, stejně jako jiných formálních hodů, jež by diváka trochu napumpovaly. Musí proto stačit psychologická rovina, která je oproti Rivalům ještě o něco zajímavější. Oba hrdinové totiž nepředstavují pouze zcela odlišné póly přístupu ke sportu, naopak se časem ukazuje, že jsou si podobnější, než by se zpočátku zdálo. Z toho důvodu je jednoznačně výraznější a zajímavější postava Björna Borga, trefně ztvárněná Sverrirem Gudnasonem; ten je navíc svému předobrazu až neskutečně podobný. Shia LaBeouf v druhé úloze na sebe naštěstí nestrhává zbytečnou pozornost, a tak úplně stačí, že se na bouřliváka Johna McEnroea typově hodí. Příjemně je doplňuje Stellan Skarsgard v roli Borgova trenéra, mimochodem po zhruba dekádě opět hrající ve švédském filmu.

Stopáž 107 minut je tak akorát, možná by se dalo ještě trochu krátit – paradoxně v dynamických záběrech z kurtu, jelikož ty svou občasnou nepřehledností a stereotypností příliš napínavé nejsou. Což obzvlášť zamrzí vzhledem k faktu, že právě k nim všechny ty záběry z dětství a dospívání obou tenistů postupně směřují.

Skutečný Borg byl v hodnocení filmu zdrženlivý, McEnroe si servítky nebral a pořádně dílo sepsul. Oběma zřejmě ale hlavně vadilo, že do příprav nebyli zahrnuti, což se projevuje nejvíce v přece jen trochu zjednodušeném vykreslení jejich postav. Ty jsou totiž určeny jen několika klíčovými momenty v životě, což v případě Rivalů díky dramatičnosti akce stačilo, ovšem tady by to chtělo něco navíc. Výsledná šestka je tak hodně přísná, film je to dobrý, ale pokud nehltáte každý pohyblivý obrázek s tenisovou raketou nebo nemáte úchylku na mullety, asi není moc důvod, proč se na londýnský Centre Court tentokrát vypravit.