imf: Hele, co udělat recenzi na Frost/Nixon jako rozhovor. Já budu třeba Ebert a ty budeš Howard. A já z tebe budu chtít dostat omluvu za Šifru.

Cival: Pár lidem se Šifra líbí, takže se asi není za co omlouvat. Ale pokecat si o tom můžeme.

imf: Tak mi teda vysvětli, jak může Howard natočit úplně nudnej film, kde se pořád jen mluví a o dva roky pozdějc natočit úplně super film, kde se TAKY pořád jen mluví? Kde je ten háček, kterej mám už týden zaseknutej v zubech. Normálně toho Nixona nemůžu dostat z hlavy.

Cival: Protože tam není žádná postava, která by se po nocích bičovala. A neběhá se tam z místa na místo. Mnohem zásadnější je otázka... viděl jsi Královnu?

imf: Viděl. Ostatně Martin Sheen mě jako Tony Blair pronásleduje, ať hraje jakoukoliv roli. Ve Frost/Nixon jsem ho poprvé bral jako někoho jiného. Společný prvky jsou evidentní. Reálná předloha, dokumentární feeling, výrazní herci. Přišlo mi to paradoxně víc britské než americké, ale to je možná tím obsazením.

Cival: Kolem Královny byl slušněj humbuk, kritici kategorie 30+ nadšený, divačky kategorie 50+ ubrečený, Helen Mirren oscarová... přitom ten film nemá ani polovinu tý energie co Frost/Nixon. Howard vytěžil hrozně moc právě z toho souboje, z konfrontace charakterů - je to opravdu klání dvou různejch mozků. Tak trochu jako finále původního Hulka (vzpomínáš...), akorát opravdu precizně podchycený i vypointovaný. Teatrální, ovšem v tom nejlepším slova smyslu.
Frost/Nixon má trochu výhodu v tom, že jeho postavy už nejsou v tak živý paměti, tuplem pro Evropana a dvojnásobným tuplem pro Čecha. Identifikace s jejich hercema je mnohem snazší. U Královny jsem si co chvíli říkal "Martine, zastrč ty kukadla, stejně víme, že nejsi Tony Blair". Zatímco tady... tady člověk i na dvě hodiny zapomene, že Richard Nixon vypadá úplně jinak než Frank Langella. Jako by člověk fakt koukal do kuchyně ex-prezidenta a líp chápal podstatu historickejch událostí, jež se kolem něj točily...

imf: Ano, to přirovnávání k Rockymu, které najdeš ve většině recenzí rozhodně není liché. V přestávkách mezi jednotlivými otázkami do Frosta i Nixona jeho poradci tlačí rady, případně pochvaly. Sejmi ho tímhle, uhni támhle. Ve filmu je dokonce i montáž, kdy se decimovaný Frost tzv. "kousne" a na finální kolo (je jich celkem dvanáct) začne připracovat zákeřný levý hák. Tohle všechno v Královně, velmi dobře mediálně pokryté a zatraceně čerstvé, musejí křesat herci. Já osobně se o americkou politiku zajímám průměrně, ale před projekcí jsem věděl, kdo je Frost, kdo Nixon a k čemu tehdy před kamerami došlo. Přesto mě ten film smetl už od prvního výkladu premisy - Nixon odstupuje z funkce, odchází do ústraní a Amerika čeká na omluvu. Přinese jí série rozhovorů s britským komikem? To napětí táhne film kupředu, i když znáš pointu. A Langella je tak přesvědčivý, že ta absence podoby mi byla úplně šumák. I když musím přiznat, že před filmem ani po něm bych Nixona z hlavy nenamaloval.

Cival: Právě to, jak film obstojí tváří v tvář reálným událostem je z mýho pohledu výjimečný. Máš tam spoustu vedlejších postav okolo Nixona, našeptávače Frosta, prostě mnoho charakterů, který skutečně existovaly - a přitom v tom filmu za ně herci vystupují v několika paradokumentárních scénách, kdy jakoby vzpomínají "jak to bylo". Máloco může tak smrdět nakašírovaností a trochu otravnou falší, přitom to funguje, i když v roli rešeršéra vidíš prověřenej hollywoodskej obličej...

imf: Jinak, i když k tomu název svádí, ten film má casting bez slabých míst. Macfadyen z Pýchy a předsudku byl úžasnej, Kevina Bacona jsem konečně viděl jinde než v trapných Funny or Die klipech a Rebecca Hall už podruhé těží maximum z maličké role. A mohl bych pokračovat za roh... třeba Rockwell svou postavou skvěle rámuje snímek do pozice nečernobílého remaku událostí. Myslíš, že ten film někomu nadržuje?

Cival: Lehce nadržuje Frostovi. Ale je to logický, protože se v podstatě drží v rámci zajetýho výkladu dějin - Nixona líčí trochu jako zloducha, okolo kterýho poletuje samá špatnost. Vlastně ho staví do role zrádce národa, kterýho má donutit Frost k pokání, což je dost alibismus. Hodit všechno na Nixona a ukázat zklamané tváře hodných a bezchybných Američanů je easy. Nicméně Frost fakt potřebuje trochu pomoct, protože Nixon je - i díky Langellovi - jako tyranosaurus, z něhož jsem měl pocit, že by v diskuzi udělal do minuty placku i z Paroubkova buldozeru. Kdyby Howard s oběma postavama sympatizoval stejně a nechtěl furt vymáčknout tu omluvu, Langella by Sheena podle mýho sešrotoval. Už proto, že postava baviče je mnohem míň zajímavá než postava odvolanýho a stíhanýho prezidenta.

imf: I tady je příhodná paralela s Rockym. Nixon tu je spíš za Apollo Creeda než Ivana Draga. Ale stejně si myslím, že tu nejednoznačnost šlo vykreslit skrz skutečné události. Trochu jsem tě zkoušel, jestli zmíníš telefonní hovor, který proběhne mezi Frostem a Nixonem v předvečer finálního mače. Ve skutečnosti k němu totiž vůbec nedošlo. Ve filmu mi to připadalo jako dramatická licence. Prostě to potřebovalo okořenit, ale to že se k té scéně vrací Frost v posledním hovoru s Nixonem (těsně před koncem filmu) už bylo trochu moc hraní na city.

Cival: No že z toho dělají trochu show je zjevný. Ale pořád je to dramatizace dost citlivá a nepřepálená.

imf: Ono je to samozřejmě potřeba, protože ten film je o dvou lidech, co se chystaj navzájem si vykecat díru do hlavy. Howard naštěstí dokazuje, že nepotřebuje k navození atmosféry víc než dvě kamery, pár dobových kostýmů a perfektní dialogy. Každá věta se počítá, třeba když se Nixon pokusí rozhodit Frosta těsně před startem natáčení a řekne mu, že jeho boty vypadají zženštile. Howard si to budování atmosféry hlídá až úzkostlivě, takhle si ho jako režiséra vůbec nepamatuju. O to víc si člověk vychutná ten zlomový okamžik, kdy Nixon definitivně kapituluje. Jak ses v tu chvíli cítil ty?

Cival: V tu chvíli jsem byl přikovanej ke každýmu detailu v tváři hlavní hvězdy. Což se mi obvykle stává jen u Megan Fox a rusovlásek z Parfému, ne u chlapa, co vypadá jak Milan Uhde. Nicméně souhlas. FrosNixon mi v tomhle směru nejvíc připomíná Čistou duši, což bylo rovněž vypulírovaný hollywoodský řemeslo v tom nejlepším slova smyslu, kde si právě přes tyhle chytlavý detaily zapomněl na prokalkulovanost celýho projektu, tedy minimálně napoprvé v kině. Frost/Nixon je o to sympatičtější, že drama našel v něčem tak "obyčejným", jako je televizní rozhovor. Osobně jsem byl na konci vlastně trochu zklamanej. Zklamanej z představy, že až si pustím originální rozhovory, budu civět na vlastně dost nudnou a výrazně plošší slovní výměnu. Bez tak silný katarze.

imf: A nejen katarze. Frost/Nixon mě dostřelil na vysoký hodnocení hlavně tím, že nikde neklopýtne. Ty dokumentární vložky, ve kterých herci mluví přímo do kamery, textový titulky na konci (co se s kým stalo) a přesně daná struktura, kterou máš odkoukanou ze sportovních filmů a přesto v tomhle novým kontextu působí neotřele. Howard ty rozhovory zažil (ve stejném roce točil svůj první film), takže měl zjevně jasnou představu kudy to hnát. Musím říct, že zábavnější a mainstreamovější adaptaci tak "nudného" tématu snad nepamatuju. A neměli by se jí bát ani lidi, co o tom vědí kulový. Ten film se snaží alespoň po očku myslet na nevzdělaného Evropana, který se narodil v 80. letech, aniž by tím ztratil na údernosti. Howard stíhá pět věcí naráz. I díky tomu se film nikdy netáhne.

Cival: Bezezbytku tu platěj dvě věčný pravdy. Zaprvý, je kolikrát výrazně zajímavější, když o něčem slyšíš z vyprávění, než když seš opravdu u toho. A zadruhý, je to právě film jako médium, který umí podat docela obyčejný události nesmírně podmanivým způsobem. Proto na ně chodíme, protože i nakupování rohlíků a rybího salátu v nich bývá mnohem zajímavější. A rozhovor Frosta s Nixonem přitom je výrazně napínavější než rohlíky, že...

imf: Tak, tak. Exploze, šokující tajemství a nečekané zvraty tu nehledejte, ale jako film se všemi myslitelnými oscarovými parametry Frost/Nixon uniká základní autorské pasti. Není zahleděný sám do sebe a nesnaží se vás opít hromadou faktů... nebo tím rohlíkem. Doporučuji s klidným srdcem i těm, co si myslí, že Watergate je nějaká vodní přehrada a dějepis je pro ně jako povinná návštěva zubaře. Howard vrtá pod narkózou a kdo ví, možná od něj dostanete i lízátko.

Cival: A bacha na výraz ve tváři, zvlášť když jste v televizi. Prozradí na vás všechno. Aneb doufám, že se usmíváš, imfe.